Článek
Narodil jsem se v Mostě, ale o tomhle místě jsem dlouho neměl tušení. A přitom se nachází kousek od autodromu, v lese, kam jsem jako kluk chodil s dědou na houby. Prý tam zůstala stopa samotného ďábla.
Kámen s otiskem, který nevyprchal
V lesním areálu Ressl leží nenápadný kámen. Neoznačený, bez cedule nebo nápovědy. Ale když se zastavíte, uvidíte na něm zvláštní otisk – prohlubeň, která připomíná kopyto. Není to hladká jamka od vody, ani přírodní výmol. Tvar je podivně přesný a působí dojmem, že ho tam někdo zanechal záměrně. A právě tenhle kámen je středobodem jedné z nejtemnějších místních legend.
Legenda o smlouvě s ďáblem… nebo o trestu?
Jedna z verzí pověsti říká, že sem čert přišel pro mladíka, který uzavřel temnou smlouvu. Jiná zase, že v těchto místech stával statek lakotného sedláka jménem Roessl. Byl bohatý, ale neochotný pomoci svým sousedům, i když trpěli hladem. Když pak jednou odmítl dát chléb ženě s dětmi, navštívil ho čert osobně. Prý dupnul tak silně, že zanechal svou stopu v kameni – a statek byl brzy poté zničen.
Ať už to byl mladík, nebo lakomec, všichni se shodují v jediném: ta stopa patřila někomu, koho byste v tom lese v noci potkat nechtěli.
A jak to bylo doopravdy?
Historicky je název „Ressl“ doložen už v roce 1290, kdy se v listině Alberta ze Žeberka mluví o osadě na Resslu, darované cisterciákům z Oseku. A podle některých jazykovědců může název pocházet buď z německého osobního jména Roessl, nebo ze slova „Rössel“, což znamená „koník“. Náhoda?
Dnes je Ressl oblíbeným místem na procházky, se stezkami, hřištěm i místem pro běžce. Ale i tady má každá pěšina svůj příběh.
Příběh, nebo jen tvar v kameni?
Možná jde jen o náhodu. Možná otisk vytvořil čas a déšť. Ale ten tvar tam prý pořád je. A kdo u něj chvíli postojí, má pocit, že v tom tichu něco zůstává – jako by ho někdo hlídal.
Přiznám se – ten kámen jsem zatím neviděl na vlastní oči. Ale chystám se ho najít. Chci zjistit, jestli legenda pořád žije, nebo jestli už zůstala jen mezi řádky pověr. A i kdybych tam žádné kopyto nenašel, do lesa Ressl se stejně vždycky vyplatí zajít. Třeba jen kvůli tichu… pokud se zrovna nejezdí na autodromu. 😊
Zkuste ho najít taky
Na Resslu bývá klid. A někde v tom tichu možná leží kámen s otiskem, který podle místních nepatří člověku. Jestli je to stopa času, nebo pekla – to už nechám na vás.
Ale pokud tam půjdete, možná si vzpomenete na slova mého dědy, když jsme tam kdysi sbírali hřiby:
„V lese je dobrý bejt potichu. Nikdy nevíš, kdo tam je s tebou.“
