Pět lží, kterým věříš, a kvůli kterým pořád stojíš na místě

Jasně. Až budou planety v řadě, lednice plná a Netflix bez novinek.
Chtěl bys cvičit, ale dneska jsi unavený. Zítra to napravíš. A zítra taky. A najednou je týden v čudu, břicho se směje a činky tě nepoznávají.

Pravda je, že nečekáš na čas. Čekáš na zázrak. Ale i ten zázrak by potřeboval, abys zvedl zadek.

Jasně. Hlavně počkat, až bude ideální chvíle – slunce ve štíru, ideální outfit a hvězdy ti pošlou potvrzovací e-mail.
Realita? Nikdy nebudeš připravený. Vždycky ti bude něco chybět – víc znalostí, víc odvahy, víc kofeinu.

Úspěch většinou přichází ve chvíli, kdy jsi úplně mimo komfortní zónu, a tak trochu ti teče do bot. Ale jedeš. A to stačí.

Máš? To je hezký. Řekni to svému budoucímu já, který za pět let zjistí, že je pořád na tom samým místě – akorát má víc vrásek a méně iluzí.

Čas není něco, co ti někdo půjčí do foroty. Je to nevratný materiál s prošlou zárukou.

Pokud ti na něčem fakt záleží, najdeš na to čas. Pokud ne… najdeš si výmluvu.

To říkáš ty. A přitom lidi s menším talentem a větší drzostí to zkoušej denně. A víš co? Často jim to vyjde.

Nemusíš být nejlepší. Stačí, že to zkusíš. A ideálně víckrát než jednou za život, když máš zrovna dobrý den a voní ti kafe.

Jasně. Doba je blbá, lidi tě brzdí a ten pes z vedlejšího bytu vrčí pokaždé, když se rozhodneš něco změnit.
Ale možná – jen možná – nejsou okolnosti problém. Možná jen hledáš alibi, proč to nezkusit.

Protože když řekneš „to nejde“, máš klid. A zůstaneš v teple. A nic se nezmění.

Lži jsou pohodlný. Jsou měkoučký jako gauč v neděli odpoledne. Ale ten gauč tě nikam neposune. Takže jestli se poznáváš… výborně. To je první krok.

Druhej? Zkus si dneska nechat tu lež v hlavě doříct nahlas. A pak jí dej sbohem. Nebo aspoň malou přestávku.

Buď k sobě upřímnej. Možná poprvý od pondělí.