Článek
Když jsem si kupovala lístky na Jesus Christ Superstar do O2 areny, měla jsem obrovská očekávání. Jako dlouholetá fanynka jsem sledovala celou marketingovou kampaň Leoše Mareše a musím uznat, že byla dokonalá. Hvězdné obsazení, legendární muzikál, velkolepá show. Kdo by odolal? Jenže realita byla úplně jiná a já musím říct svůj názor nahlas.
Zaplatila jsem 12 000 korun za lístek v té lepší kategorii, protože jsem chtěla, abychom s mamkou měly skvělý zážitek. Není to málo peněz a člověk za ně očekává adekvátní zážitek. Už při příchodu do arény bylo znát, že něco není v pořádku. Organizace vázla, fronty byly dlouhé a personál působil zmateně. Ale to hlavní mělo teprve přijít. Když začalo představení, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Zvuk byl příšerný.
Bára Basiková asi zpívala hezky. Nic z toho ale nemáme.
A není to jen můj subjektivní pocit - stačí se podívat na sociální sítě, kde se strhla doslova lavina kritiky. Zpěváci, kteří patří k české špičce, zněli, jako by zpívali v plechové garáži. Text písní byl nesrozumitelný, hudba zkreslená. V některých momentech bylo dokonce těžké rozeznat, která skladba vlastně hraje. Dokonce jsme vytahovali mobil, abychom si texty dohledali na internetu, jinak bych ani nevěděla, o čem se vlastně zpívá.
Co mě ale skutečně zklamalo, byla následná reakce Leoše Mareše. Jeho omluva na Instagramu působila upřímně, to ano. Ale mazání kritických komentářů? Blokování nespokojených diváků? To už je za hranou. Sama jsem napsala slušný, věcný komentář o problémech se zvukem - a během hodiny byl smazaný. To není způsob, jak by měl profesionál řešit kritiku. Chápu, že ozvučit O2 arenu není jednoduché. Bára Basiková má pravdu, když říká, že je to složitý prostor. Ale není to něco, co by se nedalo vyřešit. Vždyť v téže aréně pravidelně vystupují světové hvězdy a zvuk mají perfektní. Problém tedy nebyl v prostoru, ale v přípravě.
Leoš Mareš je známý svým perfekcionismem a tím, že do svých projektů dává maximum. O to víc zaráží, že takhle podcenil tak zásadní věc, jako je ozvučení. Vždyť jde o muzikál! Zvuk je naprosto klíčový. Můžete mít sebelepší zpěváky, skvělou choreografii, úžasné kostýmy - když není slyšet, je to k ničemu. A co mě osobně mrzí nejvíc? Že tenhle debakl vrhá stín na celý muzikál Jesus Christ Superstar. Je to legendární dílo, které si zaslouží důstojné uvedení. Místo toho se z něj stal předmět kritiky a posměchu na sociálních sítích.
Všichni se možná i snažili. My ale nic neslyšeli, ani naslouchátko by nám nepomohlo.
Teď se nabízí otázka - co s tím? Mareš slibuje nápravu pro další představení v únoru. Ale co my, kteří jsme byli na tom prvním? Omluva je hezká věc, ale když dáte za lístky několik tisíc, čekáte víc než jen je mi to líto. Někteří diváci mluví o hromadné reklamaci a upřímně, nedivím se jim. Leoš Mareš umí skvěle prodat prakticky cokoliv. Ale tentokrát to nestačilo. Kvalitu nezamaskujete ani sebelepší reklamou. Pro mě osobně je to velké zklamání. Nejen kvůli promrhaným penězům, ale hlavně kvůli zkaženému zážitku. Jesus Christ Superstar byl muzikál mého mládí a těšila jsem se na jeho velkolepý návrat. Místo toho jsem odcházela z O2 areny s pocitem promarněné příležitosti.
A co bude dál? Upřímně doufám, že Mareš vezme kritiku vážně a pro další představení udělá radikální změny. Že přestane mazat kritické komentáře a začne problém skutečně řešit. Protože takhle to nejde. Diváci si zaslouží víc než jen omluvu na Instagramu. Jedno je jisté - příště si dvakrát rozmyslím, než dám několik tisíc za lístek na podobnou show. A nejsem sama. Mareš by si měl uvědomit, že důvěru diváků lze ztratit velmi rychle. A získat zpět? To už je mnohem těžší.
Zdroje: autorský text, vlastní zkušenost
