Článek
Pořád jsem si říkala, že tak to prostě chodí. Že ceny rostou, že služby nejsou zadarmo, že „to nějak vyjde“.
Jenže pak přišel okamžik, kdy už to „nějak“ prostě nevycházelo.
Začala jsem si víc všímat, kam moje peníze mizí. Ne proto, že bych si chtěla postavit vilu nebo jet na měsíc na Maledivy. Ale protože jsem si jednoho dne uvědomila, že utrácím za věci, které vůbec nepotřebuju, nebo za služby, které bych mohla mít levněji – nebo úplně zadarmo.
A víte, co bylo nejhorší? Že to vůbec nebyly žádné luxusy. Ale úplně obyčejné, každodenní výdaje. A že bylo potřeba jen jedno slovo od známé, aby mi otevřela oči.
Když vám peníze odtékají, aniž byste si toho všimli
Začalo to úplně nevinně. Byla jsem u kadeřnice – jednou za čas si dopřát, to snad ještě není zločin – a během toho jsme se bavily o běžných věcech. Účtenky, ceny, energie, běžné výdaje domácnosti.
A já jí mezi řečí řekla, že se mi zdá, že za elektřinu letos platím nějak moc. Ne že bych to řešila do hloubky, ale účet přišel a bylo tam o dost víc než loni touhle dobou. Klasika – povzdechnout si, zaplatit a jít dál.
Jenže ona zvedla obočí a řekla: „A kdy jsi naposled měnila dodavatele?“
A já? „No… nikdy?“
Zasmála se. „Tak to tě pěkně mají. Víš, že když si to neohlídáš, nechají tě v tarifu, který se jim hodí – ne tobě?“
To bylo první nakopnutí. A ten večer jsem sedla k počítači a začala si zjišťovat víc.
Malý krok, velký rozdíl
Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že měnit dodavatele energie je něco hrozně složitého, zdlouhavého a rizikového. Že je lepší to nechat být, ať mám „klid“. Jenže opak je pravdou. Dneska existují srovnávače, kde zadáte pár údajů – kolik spotřebujete, kde bydlíte – a během dvou minut vidíte, kolik zbytečně přeplácíte.
V mém případě? Rozdíl přes tři tisíce ročně. A to jsem ani neměla extrémní spotřebu.
Přepočítala jsem si to a chvíli jen seděla s otevřenou pusou. Celé roky jsem platila víc než musím – jen kvůli vlastní pohodlnosti a nevědomosti.
Takže jsem udělala to, co jsem měla udělat už dávno. Přešla k jinému dodavateli. Trvalo to pár kliknutí, žádné běhání po úřadech, žádné smluvní pasti. A když mi přišlo první vyúčtování po změně, málem jsem si plácla – ta částka byla konečně normální.
A tím to nekončilo…
Když se vám podaří na něčem ušetřit, probudí to v člověku chuť zkusit to i jinde. A já se rozjela.
Další byla mobilní data. Měla jsem tarif, který jsem kdysi brala ve chvíli, kdy jsem potřebovala „rychle něco vyřídit“ a už jsem u něj zůstala. Neřešila jsem, kolik stojí. Ale teď jsem se podívala – a zjistila, že platím skoro dvojnásobek oproti jiným nabídkám, které mají úplně stejné podmínky.
Jeden telefonát, trochu smlouvání – a sleva 150 korun měsíčně. Ročně? Dalších 1800 korun.
Tohle všechno jsou částky, které jednotlivě možná neohromí. Ale když sečtete elektřinu, mobil, drobnosti typu předplatné streamovacích služeb, které už nepoužíváte, nevyužité členství v posilovně, různé „skryté“ poplatky na bankovních účtech… najednou máte doma tisíce.
A nejde jen o peníze. Ale o ten pocit, že máte kontrolu. Že víte, za co platíte. A že neplatíte za nic zbytečně.
Lekce, kterou bych si přála znát dřív
Nebylo to o tom, že bych byla hloupá nebo nezodpovědná. Jen jsem – jako většina lidí – žila v domnění, že některé věci prostě „tak jsou“. Že s tím nejde nic moc dělat.
Ale ono jde. A docela snadno.
Kamarádka mi pak řekla větu, která mi utkvěla v hlavě: „Představ si, že někdo každý měsíc přijde a nenápadně ti vytáhne z peněženky pětistovku. Neřekne nic, jen si ji vezme. Udělala bys s tím něco, že?“
No právě. A tak jsem se rozhodla, že s tím něco udělám. A nelituju.
Kde jsem ještě ušetřila?
Možná vám to přijde jako drobnosti, ale:
- Začala jsem vařit s rozmyslem. Místo impulzivních nákupů a zbytečného vyhazování jídla jsem si každý týden napsala jednoduchý plán jídel. Najednou nebylo potřeba každý druhý den něco dokupovat. Měsíčně klidně 1000 Kč dolů.
- Zrušila jsem tři předplatné, která jsem prakticky nevyužívala. Hudba, kterou poslouchám zdarma, bohatě stačí. Jeden filmový kanál, na který jsem se podívala jednou měsíčně, a nějaká aplikace na cvičení, kterou jsem spustila snad jen dvakrát. Ročně? Téměř 2500 Kč ušetřených.
- Oblečení: přestala jsem chodit „jen tak kouknout“. Vždy, když jsem se zamyslela, kolik mám doma kousků, co nenosím, rozhodla jsem se radši utratit méně – a přitom lépe. Najednou mám šatník, který dává smysl, a víc peněz na účtu.
A jaký je výsledek?
Za půl roku, co jsem začala vědomě sledovat své výdaje, jsem ušetřila přes 10 000 korun. Ani ne bolestivě, ani ne radikálně. Jen prostě chytře. A přitom pořád žiju stejně. Nechybí mi nic. Jen už prostě neplatím za zbytečnosti.
A co s těmi penězi? Něco jsem si uložila stranou. Něco jsme využili na víkendový pobyt, který bych si dřív vyčítala. A hlavně – mám ten dobrý pocit, že už nekrmím systém tam, kde nemusím.
Možná to znáte i vy…
…ten tichý pocit, že platíte moc, ale nechce se vám to řešit. Že je to složité. Že na to není čas. Ale věřte mi – je. A když ho jednou najdete, zjistíte, že to vůbec není tak těžké.
Nemusíte být ekonom ani lovec slev. Stačí se na chvíli zastavit a podívat se do peněženky i do výpisu. A přestat platit za něco jen proto, že to tak děláte roky.
Já to změnila. A jsem za to ráda.
A jestli právě váháte, jestli se do toho pustit taky, tady je moje rada: Zkuste jednu jedinou věc. Jeden účet. Jeden poplatek. A sledujte, co to udělá.
Možná zjistíte – stejně jako já – že vám celý život někdo tahá z peněženky pětistovku. A že ji konečně zase máte zpátky ve své kapse.
