Článek
Je to již 45 let, co se na plátna dostal tento thriller - ano, dnes bychom ho tak klidně mohli označit. Pokaždé když ho televize odvysílá, dostane k obrazovkám nové diváky. A ti, kteří ho už viděli, nacházejí vždy něco nového. Tak dokonalou práci tehdy Jindřich Polák se svým týmem odvedl. Polák nebyl v režisérském světě žádný nováček. Měl za sebou už roztomilého Pana Tau, western Smrt v sedle nebo tu úžasnou sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem.
Dost široký záběr. Ale detektivku do té doby natočil jen jednu - Noc klavíristy. Když se rozhodovalo o obsazení hlavní role vraha, nastalo velké dilema. Tvůrci prostě nechtěli obsadit českého herce. Báli se, že by ho diváci pak už navždy vnímali jako toho násilníka a zničili by mu kariéru. Petr Kostka tak přišel o roli a místo něj dostal šanci polský herec Marek Perepeczko.
Příběh filmu ovlivnil i hlavního hrdinu
Byl to sedmatřicetiletý kulturista, skoro dva metry vysoký chlap jak hora. A přitom prý v soukromí nesmírně citlivý člověk. Vilém Besser mu pak svým dabingem dodal tu správnou drsnost a ráznost všech pronesených slov. Co se s ním stalo? V 80. letech emigroval do Austrálie, a když se v roce 1997 vrátil do Polska, přestal se o sebe starat. Zemřel nečekaně na infarkt v roce 2005. Do své smrti pracoval jako herec a režisér v divadle v Čenstochové. Byl ženatý, ale děti neměl.
A kdo se stal jeho filmovými oběťmi? Nádherná Dagmar Patrasová a jemná blonďatá Jana Nagyová. Obě byly dabované - Arabela mluvila hlasem Nadi Konvalinkové místo obvyklé Libuše Šafránkové. K filmu se váže spousta zajímavostí. Třeba ta, že existují dvě verze znásilňovací scény s Janou Nagyovou - jedna odvážnější a druhá cenzurovaná. Nebo historka, kterou často vypráví Dagmar Patrasová: „Byl to dvoumetrový strašně hodný obr.“ Musela svého polského kolegu dokonce povzbuzovat, ať ji při škrcení pořádně stiskne, aby scéna vypadala realisticky.
Ve filmu se objevilo mnoho známých tváří
Ve filmu excelovali i Zdeněk Buchvaldek jako kriminalista Kameník, mladý Karel Heřmánek jako vyšetřovatel Horáček a Jaroslava Obermaierová coby bytná Jarošová. Zajímavá je i role jejího malého syna Míši, kterého hrál Petr Procházka. Ačkoliv zaujal, žádné další filmové nabídky už nedostal. Jeho hlas navíc namluvil zkušenější Tomáš Holý. Filmaři se snažili o maximální autenticitu - použili dokonce stejný typ náklaďáku (Roman R 8.135 F), jakým jezdil skutečný vrah.
A právě auto hrálo klíčovou roli při odhalení případu. Vrah totiž na skládce zaparkoval podivně - nenacouval k místu vykládky, ale stál kabinou napřed. Detail, který upoutal pozornost lesníka a vedl k objevení těl. Realita byla ještě drsnější než film. V srpnu 1976 dvaatřicetiletý recidivista Miroslav Somora narazil po půlnoci před trenčínským nádražím na dvě dvacetileté dívky, Vieru a Tatianu, které zmeškaly vlak do Tater. Považovaly ho za svou spásu, ale stal se jejich katem.
Film zobrazoval skutečnost, která se stala v Česku
Když v kabině usnuly, Somora je začal mlátit masivním klíčem na kola, pak je ubodal nožem tak zuřivě, že nůž zlomil. Jednu z dívek znásilnil, obě těla svlékl a zahrabal na skládce u Valašských Klobouků. Pak se v klidu vrátil domů k manželce a dvěma dětem. Ano, na rozdíl od filmového svobodného Charváta byl ženatý a měl rodinu.
Policie ho dopadla po dvou dnech, když se snažil smýt krev z kabiny. Vyšetřovatele šokoval svou bezcitností: „Ani moc nekřičely. Brzy zůstaly bezvládně ležet. Jedna na sedadle, druhá pod ním,“ zní jeho výpověď v policejním spisu. Filmový příběh končí dramatickou honičkou a zastřelením vraha u benzinky. Ve skutečnosti byl Somora odsouzen k trestu smrti a oběšen 9. února 1979, necelých devět měsíců před premiérou filmu. Smrt stopařek zůstává dodnes jedním z nejpůsobivějších českých thrillerů. Film, který vznikl podle skutečné události a který nastavil zrcadlo zlu způsobem, jaký v české kinematografii nemá obdoby.
