Článek
Když se dnes díváme na staré české filmy a seriály, málokdo si představí, jaké byly skutečné příběhy herců za kamerou - především ty finanční. Doba byla jiná, peníze měly jinou hodnotu a systém odměňování umělců byl složitější, než by se mohlo zdát. Příběh Luby Skořepové mluví za vše. Tahle energická herečka dokázala něco, co se povedlo málokomu - za jediné natáčení si vydělala na celý automobil trabant. V době, kdy průměrný plat byl kolem 2000 korun měsíčně, to byl malý zázrak.
Auto tehdy stálo asi 30 tisíc korun a ona si na něj vydělala jedním natáčením. Takové štěstí ale neměl každý. Například herečka Jiřina Bohdalová patřila k nejvýraznějším tvářím televizní obrazovky. Za natáčení dětských pořadů brala kolem 800 korun. Pro představu - dnes by to stačilo sotva na večeři pro dva, ale tehdy to byl slušný příjem. Když točila větší filmové role, honorář se vyšplhal i na několik tisíc.
Herci, kteří si na své platy nestěžovali, ale dnes by to byl výsměch
Skutečným králem televizních obrazovek byl Vladimír Menšík. V divadle bral základní plat kolem 3000 korun měsíčně. K tomu si ale významně přilepšoval filmováním, televizními vystoupeními a estrádami. V dobrých měsících si dokázal přijít až na 10 tisíc korun - částku, o které běžný člověk mohl jen snít. Být hercem ale nebylo jen o penězích. Měli i jiné různé výhody - dostávali služební byty, mohli cestovat do zahraničí a měli přístup ke zboží, které běžní lidé těžko sháněli. Všechno to ale mělo svou cenu. Museli být loajální k režimu, chodit na povinné akce a někdy vystupovat i na politických shromážděních.
Televizní honoráře měly svůj systém. Počítaly se podle minutáže a herci byli rozděleni do tří kategorií - A, B a C. A právě ti nejlepší v kategorii A si mohli vydělat až 100 korun za minutu vysílání. Za hodinový pořad to dělalo klidně 6000 korun. A to už je pořádný balík, ze kterého se dalo slušně žít. Například herec Karel Höger dostával v Národním divadle základní plat 4000 korun měsíčně. Na první pohled to zní hodně, ale v přepočtu na dnešní hodnotu by to bylo asi 40 000 korun.
V divadle bylo peněz méně, ale zase lepší zážitky
V divadlech to bylo s penězi obecně horší než u filmu. Začínající herec v okresním divadle si přišel na 1200-1500 korun měsíčně. Ve velkých pražských divadlech to bylo lepší - asi 2000-3000 korun. Většina herců si ale musela přivydělávat bokem. Zlatým dolem bylo natáčení reklam. Za jediný natáčecí den se dalo vydělat tolik co za měsíc v divadle. Jenže reklam bylo jako šafránu a ne každý se k nim dostal.
Peníze ale nebyly všechno. Herci měli ve společnosti výsadní postavení. Když někdo jako Menšík nebo Bohdalová přijel na besedu do malého města, byl to svátek. Lidé je milovali bez ohledu na výši jejich příjmů. Doba byla plná protikladů. Na jedné straně slušné výdělky pro špičkové umělce, na straně druhé nutnost držet se v určitých mantinelech. Někteří herci odmítli hrát podle not režimu a skončili na vedlejší koleji. Jiní se přizpůsobili a mohli si žít nadstandardně.
Dnes už si těžko představíme dobu, kdy herec řešil, jestli si za honorář koupí trabanta, nebo bude raději mlčet a šetřit na Škodu 120. Časy se změnily a s nimi i možnosti umělců. Zůstaly jen vzpomínky na éru, kdy i obyčejný honorář mohl být politickým tématem a kdy se za jeden natáčecí den dalo pořídit auto. Byla to zvláštní doba, která se už nikdy nevrátí.
Zdroje: primaženy.cz, CNN Prima
