Článek
Jsem pilot a tohle bych nikdy neudělal před letem. Češi to přitom dělají běžně
Když mi bylo osm let, dostal jsem od dědy knížku o letadlech a bylo rozhodnuto. Věděl jsem, že jednou budu pilotem. Nebylo to v naší rodině nic neobvyklého – děda létal jako vojenský pilot, táta jako dopravní. Takže když jsem před patnácti lety poprvé usedl do kokpitu Boeingu 737 jako druhý pilot, splnil jsem si svůj dětský sen. A hlavně jsem pokračoval v rodinné tradici, na kterou jsem byl hrdý.
Za těch patnáct let jsem nalétal tisíce hodin a viděl jsem toho opravdu hodně. Od dramatických bouřek nad Atlantikem po nádherné polární záře nad Islandem. A taky jsem viděl stovky a tisíce cestujících, kteří se na letiště dostavili v takovém stavu, že bych jim osobně doporučil, aby zůstali doma. Nebo alespoň přespali na lavičce v odletové hale.
Mluvím o alkoholu. O té naprosto běžné věci, ke které máme my Češi tak specifický vztah. A se kterou se tak rádi loučíme před odletem na dovolenou. Jako bychom prostě neuměli odletět do Španělska nebo Řecka, aniž bychom si před tím nedali „pár piv“ nebo „panáka na kuráž“.
Nedávno jsem letěl jako kapitán na lince do Malagy. Byl to běžný charterový let plný rodin s dětmi, které mířily na letní dovolenou. Odlet byl naplánovaný na deset dopoledne, což znamená, že jsme začali boarding už před devátou. A přesně v devět se objevila na palubě parta pěti chlapů kolem čtyřicítky, ze kterých byl alkohol cítit snad na deset metrů. Hlasitě se smáli, pokřikovali jeden na druhého a ani se nesnažili skrývat kelímky s pivem, které si přinesli z letištního baru.
Naše letuška Petra, drobná holka, která by se dala přerazit i silnějším větrem, se k nim odvážně vydala: „Dobrý den, pánové, bohužel si nemůžete brát vlastní nápoje na palubu.“
Jeden z nich na ni zamrkal: „Ale no tak, kočičko, tady máš taky lok.“ A natáhl k ní svůj kelímek.
Zavolal jsem si Petru do kokpitu. „Ti chlapi vzadu jsou opilí?“ zeptal jsem se jí. Přikývla a bylo vidět, že má obavu z toho, co bude následovat. Což chápu – konfrontace s agresivním opilcem na palubě letadla není nic příjemného. Ale já jsem v tomhle nekompromisní.
Než jsem se stal pilotem, musel jsem projít náročným výcvikem, složit desítky zkoušek a prokázat, že jsem dostatečně zodpovědný na to, abych mohl řídit stroj za stovky milionů korun s dvěma sty lidmi na palubě. A nikdy, opravdu nikdy, bych se neposadil za knipl pod vlivem alkoholu, ani po jediném pivu. Vím, jaká je to zodpovědnost, a respektuji ji.
Cestující často netuší, že v letadle je kyslíku méně, než na zemi. A alkohol ve výšce působí mnohem silněji. To, co vám dole připadá jako „jen dvě pivka“, může ve vzduchu způsobit nevolnost, agresivitu nebo dokonce zdravotní komplikace. Nemluvě o tom, že opilý cestující může způsobit problémy nejen sobě, ale i ostatním. A v nejhorším případě může ohrozit bezpečnost letu.
Vzal jsem si od Petry seznam cestujících, našel místa oné skupinky a zavolal si našeho handling agenta. Po krátké debatě bylo rozhodnuto – tihle pánové s námi nepoletí. Bylo mi jedno, že už měli odbavená zavazadla. Bylo mi jedno, že nadávali a vyhrožovali, že si budou stěžovat. Bezpečnost dvou set lidí je pro mě důležitější než dovolená pěti opilců.
„To si děláte srandu, ne? Vždyť jsme měli jen pár piv,“ zuřil jeden z nich, když je bezpečnostní služba vyváděla z letadla.
„Přesně tak. A to je o pár piv víc, než je přípustné,“ odpověděl jsem mu.
Odletěli jsme s půlhodinovým zpožděním, ale v klidu a bezpečí. A já jsem přemýšlel o tom, proč tohle vlastně musíme řešit. Proč je pro tolik Čechů nepředstavitelné vydat se na dovolenou střízlivě? Je to nervozita z létání? Nebo prostě jen ta česká tradice, že každá příležitost se musí „zapít"?
Vím, že nejsme jediný národ, který má k alkoholu blízko. Ale za ta léta v kokpitu si troufám říct, že na letech z Prahy, Brna nebo Ostravy řešíme opilé cestující častěji než na linkách z jiných evropských měst. A není to tím, že bychom byli přísnější.
Takže jestli se chystáte na dovolenou letadlem, budu rád, když si dáte to pivo až po přistání. Ideálně někde na pláži, s výhledem na moře. Věřte mi, bude vám chutnat mnohem víc než to uspěchané a předražené v letištním baru. A všichni se dostaneme na místo bezpečně a včas. Včetně vašich zavazadel.
