Článek
Některé věci se v životě prostě stanou a nikdo jim nedokáže zabránit. Jako třeba když malý Adam, čerstvě pětiletý objevitel domácích záhad, přišel na návštěvu k babičce. V kapse šroubováček, v očích jiskra badatele a v hlavě jediný plán: zjistit, co dělá ten zázračný krabičkový přístroj, co babičce pořád cinká na stole.
Babička, šťastná, že ho po dlouhé době vidí, postavila na stůl koláč, zapnula kafe a šla hledat fotoalbum z dob, kdy byl Adam ještě menší než dnes. Mezitím v obýváku probíhala malá technická revoluce.
Mobil, který zažil pět verzí Androidu, dvakrát spadl do polévky a jednou do zahradního jezírka, se pod rukama malého inženýra začal měnit na fascinující mozaiku šroubků, destiček a kusů plastu.
Když se babička vrátila, našla místo mobilu na stole malý vědecký projekt, který by strčil do kapsy i učebnice fyziky.
„Adámku, copak jsi to udělal?“ zeptala se sice něžně, ale hlasem, který by jinak patřil spíš veliteli ponorky v nouzi.
„Já ti to opravil,“ oznámil Adam hrdě. „Cinkalo ti to moc nahlas. Teď už tě to nebude rušit.“
A měl pravdu. Telefon necinkal. Ani nezvonil. Ani neexistoval jako funkční celek.
Rodinná rada se sešla okamžitě. Babička se tvářila, že jí srdce puklo, ale zároveň se neubránila úsměvu nad tou roztomilou snahou. Rodiče se střídavě omlouvali a nabízeli nové zařízení, zatímco Adam svíral v pěstičce dva šroubky, které „už se nevešly zpátky“.
Ale jak to tak bývá, z největší katastrofy se nakonec stal nejlepší příběh. Babička dostala nový mobil. Takový, který sám čte SMS, hlásí volání nahlas jako televizní zprávy a má tlačítka velká skoro jako dlaždice. Adam získal opravdový dětský šroubovák a první sadu plastových přístrojů na rozebírání. A celá rodina si jednou za čas při kávě připomene, jak „oprava“ mobilu zachránila nejen babičce uši, ale i jedno nenahraditelné rodinné odpoledne.
Někdy stačí malý šroubovák v dětské ruce, aby člověk pochopil, že nejdůležitější věci v životě se nerozebírají na součástky. Ty se prostě drží pohromadě — láskou, smíchem a trochou nadhledu.
