Článek
Jakožto matka dvojčat jsem velmi tolerantní a také trpělivá. Jen tak mě něco nerozhodí, na konci dne se zbytkem svých sil ulehám do postele a modlím se, ať je ticho a klid. Mé přání samozřejmě není vyslyšeno a dvojčata se co nevidět ozvou. Roli matky jsem si zvolila dobrovolně, a tak si nyní nemohu stěžovat. Vlastně ani nechci, ale když se mi něco nelíbí, umím to dát hodně jasně a rázně najevo. A do takového rodičovského konfliktu jsem se dostala dnes odpoledne, když jsem spolu s maminkou zašla na kafe do restaurace. Z příjemného posezení se však stal doslova „nechutný“ zážitek.
Začneme tedy pěkně od začátku. Kolem jedenácté hodiny jsme si daly s naší mamkou sraz v centru města. Procházely jsem se a protože nám začala být zima, zašly jsme na čaj. Krásná, malá a příjemná restaurace v centru města nám přišla vhod, a tak jsme vzduchem znavené utekly před vlezlou zimou, která dnes venku panuje. Když se nás ujala velmi milá obsluha, každá jsme si objednala ten svůj oblíbený nápoj. K tomu nesměl chybět ani dortík na nervy - to jsem ještě netušila, že budu potřebovat rovnou dvojnásobnou porci, aby mé nervy zvládly to, co zvládnout musely. Ale nebudeme přeskakovat. Když nám obsluha donesla to, co jsme si poručily, užívaly jsme si sobotního odpoledne v rodinném kruhu, kdy moje dvě roztomilá dítka využila dětského koutku a užívala si hraček, které doma přece vůbec nemají. Nu což, od toho to v této restauraci mají a rodičům tím velmi usnadní práci. Najednou se paní u protějšího stolu zvedla, vzala svého synka z dětského koutku a já si říkala škoda, kamarád odchází. To, co ale následovalo, jsem tedy neustála.
Maminka si svého přibližně tříletého synka položila na stůl, sundala mu kalhoty, plenku, utřela pokakanou prdýlku, napudrovala, dala novou plenku a oblékla. V ten moment, kdy na mne vykoukl pokajděný a nevoňavý dětský zadeček, jsem se zvedla, a oznámila jsem paní, že je v restauraci. Ta se mi ale jen vysmála a řekla mi, že asi nevím, co je to mít děti. Této mamince jsem velmi rázně vysvětlila, že ta dvojčata, která si tak pěkně hrají, jsou má. A rozhodně bych je nikdy nepřebalovala na stole, kde se běžně konzumují potraviny, když jsou na tomto místě k dispozici toalety i s přebalovacím pultem. Maminka akorát odvětila větou, že její syn nebude ve špinavé plence, a že dětská hovínka ještě nikomu neublížila. Tak tohle bylo silné kafe i na mě, ačkoliv já kávu nepiju. Došla jsem za obsluhou, která maminku požádala, aby to již nedělala, stůl otřela a tím to skončilo. Chlapeček si znovu začal hrát s mými dvojčaty a já si musela dát o jeden dort navíc. Ach, ta povánoční kila se teď budou o to hůře shazovat, když si musím na nervy dát další kus dortu. Sama jsem máma a sama vím, co je pro dítě nejlepší. Ale rozhodně jsem si jistá, že dvě minutky ve špinavé plence ještě žádnému dítku neublížily, ba naopak.
Jsem zastáncem toho, že dítě nemusí mít hned čisto, když si kákne. Děti se do života musí učit, že se žádný svět netočí jen kolem nich. A od toho přeci máme kočárky nebo zmíněné přebalovací pulty, kde bychom svým děťátkům ty jejich roztomilé zadečky mohly očistit. A proč jsem se rozhodla to napsat zrovna sem? Protože si myslím, že do svého blogu na této platformě mohu přispívat čímkoliv. Jsem máma a vedu si mama blog. Chci psát o historii, celebritách, ale také životě. A tyto zážitky do života patří. Stalo se vám někdy něco podobného a jak byste to řešili právě vy? Řekli byste mamince svůj názor nebo byste ji nechali, ať si synka vesele přebaluje dále? Podělte se se mnou do komentářů, budu ráda, když se dozvím i váš názor.
