Článek
Už první den ale Jana prohlásila, že si chce na dovolené udržet nějaký režim a bude ráno chodit na jógu. Neviděl jsem v tom problém. Spíš naopak – byl jsem rád, že ji něco baví.
Začala mizet každý den po snídani, většinou tak na hodinu a půl. Tvrdila, že mají lekce na střeše hotelu. Já si mezitím četl, šel na pláž nebo si dal kafe. První dny jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost. Ale po pár lekcích jsem si všiml, že se vrací v jiném oblečení, než v jakém odcházela. A hlavně – ne vypadala unavená nebo zpotěná. Spíš jako někdo, kdo si dal sprchu a drink.
Začalo mi to vrtat hlavou. Jedno ráno jsem se rozhodl, že se na tu „jógu“ podívám. Neřekl jsem jí to. Jen jsem šel chvíli po ní. Na střeše hotelu ale nebyl nikdo. Ani lektorka, ani cvičící. Jen plastové židle a prázdno. Byl jsem zmatený. Pak jsem zahlédl Janu dole u bazénu. Seděla v baru s mužem, kterého jsem poznal z hotelové recepce. Mladý, snědý Egypťan, který se na ni usmíval víc, než bych snesl. A ona? Smála se, měla ruku na jeho paži a bylo jasné, že nejde o obyčejné přátelství.
Zůstal jsem tam stát jako opařený. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli mám jít za nimi, nebo se otočit a dělat, že jsem nic neviděl. Nakonec jsem se vrátil do pokoje. Počkal jsem, až přijde, a zeptal se, jaká byla jóga. A ona? Beze studu spustila, že to bylo úžasné, jak protáhli záda a dechová cvičení…
Ten den jsem jí všechno řekl. Že jsem tam byl, že jsem ji viděl. Nezapírala. Prý si jen chtěla užít trochu pozornosti, že je to nevinné, že jí chyběla jiskra. Pro mě to ale nevinné nebylo. Byli jsme na dovolené jako manželé. A ona mi lhala každý den.
Po návratu domů jsme si dali pauzu. Nevěděl jsem, co s tím. Byl jsem zklamaný, naštvaný, zrazený. Když vám někdo lže přímo do očí – a ještě na místě, kde si máte odpočinout a být spolu – je to rána, která se nezahojí jen tak.
Dnes už spolu nejsme. A přestože Egypt jako země ve mně zanechal krásné vzpomínky, tahle dovolená zůstane navždy symbolem konce jednoho vztahu.
