Článek
A přesto – tady jsme. Rodina ze střední Evropy, která naletěla na krásné fotky, lákavý popis a výhodnou cenu. Která uvěřila, že za pár tisíc dostane luxus na bulharské riviéře. Která si myslela, že last minute znamená jen výhodnou cenu, ne riziko, že skončíte na ulici.
Začalo to nevinně. S manželem a dvěma dětmi jsme chtěli k moři. Nic drahého, nic extra luxusního. Jen pěkný penzion blízko pláže, s vlastní koupelnou a ideálně i klimatizací. Bulharsko se zdálo jako ideální volba – cenově dostupné, s hezkými plážemi, navíc země, kde se jako Češi neztratíme.
Na internetu jsme našli nabídku, která vypadala skvěle. Penzion Vladimirov v Primorsku, 350 metrů od pláže, nové pokoje, klimatizace, Wi-Fi, snídaně. Cena byla výrazně nižší než u podobných nabídek, ale přisuzovali jsme to last minute slevě. Zaplatili jsme zálohu, pak doplatek, dostali voucher a těšili se na dovolenou.
Let proběhl bez problémů. Transfer z letiště taky. Problémy začaly, když nás řidič vysadil na adrese, kterou jsme měli v dokumentech. Místo penzionu tam stála rozpadající se budova s nápisem „Na prodej“. Žádné recepce, žádní hosté, žádný personál. Jen prázdný dům se zarostlou zahradou.
„To musí být omyl,“ říkal manžel, zatímco kontroloval adresu v dokumentech. „Museli nás vysadit na špatném místě.“
Ale nebyl to omyl. Byli jsme na správné adrese. Jen ten penzion… ten prostě neexistoval. Nebo možná existoval kdysi, ale teď už ne. Nebo možná existoval jen na těch krásných fotkách na webu cestovky.
Začala panika. Volali jsme na nonstop linku cestovní kanceláře. Po dvaceti minutách čekání a poslechu příšerné hudby nám oznámili, že o ničem nevědí a že máme kontaktovat delegáta. Delegát nebral telefon. Když jsme mu napsali, odpověděl po hodině, že je v jiném letovisku a že se k nám dostane až druhý den.
Mezitím se začalo stmívat. Děti byly unavené a hladové. My s manželem zoufalí a naštvaní. Začali jsme obcházet okolní penziony a hotely a ptát se, jestli nemají volné pokoje. V hlavní sezóně, uprostřed léta, bez rezervace. Šance byla minimální.
Po dvou hodinách hledání jsme našli malý rodinný penzion, který měl volný jeden pokoj. Jeden pokoj pro čtyřčlennou rodinu. Bez klimatizace, s výhledem na parkoviště, za cenu, která byla dvojnásobná oproti tomu, co jsme zaplatili za neexistující penzion Vladimirov. Ale neměli jsme na výběr. Vzali jsme ho, vděční aspoň za střechu nad hlavou.
Druhý den přijel delegát. Mladý kluk, který vypadal, že je v Bulharsku poprvé stejně jako my. Krčil rameny, omlouval se, ale řešení nenabízel. Prý se to občas stává. Prý majitelé penzionů někdy prodají nemovitost a zapomenou to oznámit cestovkám. Prý nám cestovka vrátí peníze, až se vrátíme domů.
„A co máme dělat teď?“ ptal se manžel, už na pokraji zuřivosti. „Kde máme bydlet? Jak máme zaplatit nové ubytování, když jsme už utratili peníze za to, které neexistuje?“
Delegát neměl odpověď. Jen další pokrčení ramen, další prázdné omluvy.
Nakonec jsme strávili celou dovolenou v tom malém pokoji s výhledem na parkoviště. Zaplatili jsme za něj víc, než jsme plánovali. Museli jsme si půjčit od rodičů, abychom vůbec měli na jídlo a na cestu zpět. Místo odpočinku a relaxace jsme zažili stres a zklamání.
A co cestovka? Ta nám po návratu vrátila peníze za neexistující penzion. Po třech měsících urgencí, výhrůžek právníkem a stížností na sociálních sítích. Bez omluvy, bez vysvětlení, bez kompenzace za to, že jsme museli platit dražší ubytování. Jako by to byla běžná věc, že prodávají pobyty v penzionech, které neexistují.
Od té doby jsem se dozvěděla, že nejsme sami. Že podobných případů je každý rok několik. Že některé cestovky prodávají ubytování, které nikdy neviděly, které nekontrolují, o kterém vědí jen to, co jim napíše údajný majitel. Že spoléhají na to, že většina lidí to nějak přežije, a ti, kteří si stěžují, jsou v menšině.
Co jsem se z této zkušenosti naučila? Že nízká cena může být varovným signálem. Že je dobré si penzion předem vyhledat na Google Maps a na nezávislých recenzních webech. Že je lepší si připlatit za ověřenou cestovku s dobrou pověstí než riskovat s neznámou firmou, která nabízí „nejlepší ceny“.
A hlavně – že dovolená není jen o penězích. Je o klidu, o odpočinku, o zážitcích. A ty žádná sleva nemůže vykompenzovat, když skončíte s kufry na ulici v cizí zemi.
Takže až příště budete plánovat dovolenou a uvidíte lákavou nabídku za super cenu, vzpomeňte si na nás. Na rodinu, která stála s kufry před prázdným domem a zjišťovala, že penzion, který si zaplatila, existuje jen ve virtuálním světě cestovních katalogů. A dvakrát si rozmyslete, jestli ta sleva opravdu stojí za to riziko.
Protože někdy je lepší zaplatit víc a mít jistotu než ušetřit a zůstat v šoku uprostřed Bulharska.
