Článek
Moje známá Eva, která celý život poctivě pracovala jako účetní, mi nedávno řekla, že nechápe ty věčné stížnosti. Sama má důchod přes 19 tisíc a při rozumném hospodaření se z toho dá vyžít. Celý život jsem řádně odváděla a pracovala do řádného důchodového věku. Nešla do předčasného důchodu, nikdy nebyla nezaměstnaná, byla pouze na mateřské dovolené, i když tehdy se to ani jako mateřská dovolená nedalo považovat, protože dnešní maminky jsou doma 3 roky, penízky se jim sypou, ale dříve to bylo trochu jinak.
Lidé si stěžují, ale když se jich zeptáte, kolik let odpracovali nebo jestli šli do předčasného důchodu, často zjistíte, kde je zakopaný pes. Pravda je taková, že mnoho lidí si za nízké důchody může sama. Někteří pracovali načerno, jiní odváděli minimum a teď se diví. Další zase spěchali do předčasného důchodu, aniž by si uvědomili, jaký dopad to bude mít na výši jejich penze. „Moje kolegyně šla do předčasného důchodu o čtyři roky dříve. Teď bere o šest tisíc méně než já a stěžuje si na všech rozích. Přitom to bylo její rozhodnutí, nikdo ji nenutil,“ řekla moje maminka.
Je až neskutečné, kolik lidí očekává, že stát se o ně ve stáří kompletně postará, aniž by sami něco udělali. Celý život pracují na černo nebo na minimální odvody a pak se diví, že důchod není jako z pohádky. To mi připadá jako vrchol pokrytectví. Další věc, která mě zaráží, ale je ta, jak někteří lidé závidí těm, kteří mají vyšší důchody. Ona má důchod 22 tisíc, to není spravedlivé, kolikrát slyším nebo čtu v diskuzích. Ale už se nezamyslí nad tím, že dotyčná třeba 45 let poctivě pracovala a odváděla z nadprůměrné mzdy.
Další problém vidím v tom, že si lidé během produktivního věku nespoří. Spoléhají se pouze na státní důchod a pak jsou překvapení, že to nestačí na životní standard, na který byli zvyklí. Přitom existuje tolik možností, jak si na stáří našetřit. Je mi jasné, že jsou i případy, kdy někdo skutečně nemohl pracovat kvůli zdravotním problémům nebo se staral o nemocné příbuzné. To jsou výjimky, které si zaslouží podporu. Ale většina těch, co si stěžují, prostě jen nechtěla nebo neuměla myslet na budoucnost.
Závěrem bych chtěla říct - přestaňme se vymlouvat na systém a začněme přemýšlet o vlastní odpovědnosti. Každý je strůjcem svého štěstí, a to platí i pro důchod. Místo věčného naříkání by bylo lepší zaměřit se na to, co můžeme udělat my sami pro lepší zajištění ve stáří. Důchod není výhra v loterii, je to odměna za celoživotní práci. Kdo poctivě pracoval a odváděl, ten se nemá čeho bát.
