Článek
Když vstoupím do obchodu, málokdy přemýšlím o tom, kdo stojí za pultem. Většinou se soustředím na svůj nákup, ale také na produkty, které potřebuji, a na čas, který mám. Prodavačka, prodavač – jsou tu pro mě, aby mi poskytli službu, ale jak často si uvědomujeme, že jsou to také lidé, se svými vlastními životy, starostmi a emocemi? Jak často zapomínáme, že nejsou jen součástí kulisy našeho každodenního života, ale že mají svůj vlastní příběh?
Prodavačka – pro někoho možná jen osoba, která má povinnost být neustále usměvavá, ochotná a rychlá. Ale co všechno za tím úsměvem stojí? Kolik nervů, trpělivosti a vnitřní síly musí vynaložit, aby zvládala každý den všechny ty zákazníky, kteří si na ní vybíjejí svou frustraci, stres a často i bezdůvodnou zlobu? Prodavačka se stává jakýmsi boxovacím pytlem, do kterého se každý může trefit, aniž by se zamyslel, co ten úder způsobí.
Pamatuji si na jeden den, kdy jsem byla v supermarketu, a přede mnou stála žena, která si stěžovala na kvalitu ovoce. Prodavačka se snažila situaci klidně vysvětlit, ale zákaznice stále zvyšovala hlas, její tvář rudla a gestikulace byla více agresivní. Prodavačka stála klidně, s pokorou přijímala kritiku, ačkoliv bylo zřejmé, že neměla moc na výběr zboží vliv. Byla jsem svědkem toho, jak její úsměv pomalu mizí, jak se její oči stávají prázdnými, ale stále se snažila zachovat důstojnost. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak zranitelní jsou tito lidé v první linii naší společnosti. Oni nejsou jen zaměstnanci, jsou to terapeuti, mírotvorci a mnohdy i oběti naší netrpělivosti a frustrace.
Kolikrát jsme to my, kdo si stěžujeme na dlouhou frontu, na špatně označené ceny, na to, že nám nevyšly slevové kupóny? Kolikrát jsme to my, kdo se chováme arogantně, protože jsme ve stresu z práce, z rodiny, ze života obecně? Prodavačka je tam, aby poslouchala, aby přikyvovala, ale nemá možnost se bránit. A přesto, každý den znovu a znovu stojí za tím pultem, aby byla profesionálem, i když se jí třeba zrovna zhroutil svět.
Myslím, že je na čase, abychom změnili svůj pohled. Abyste si, až příště půjdete do obchodu, vzpomněli, že ten člověk za kasou je stejně důležitý jako vy. Že prodavačka je více než jen někdo, kdo vám prodá zboží – je to člověk, který si zaslouží respekt a úctu. Možná by pomohlo více empatie, malý úsměv, poděkování nebo jen prosté uvědomění, že je tu pro vás, ale není tu proto, aby snášela vaše rány.
V každé interakci máme možnost volby. Můžeme si vybrat, zda budeme kritičtí a tvrdí, nebo zda ukážeme trochu lidskosti. Prodavačky a prodavači nejsou boxovací pytle, nejsou to figuríny, na které můžeme křičet, kdykoli se nám něco nelíbí. Jsou to lidé, kteří si zaslouží naši trpělivost, pochopení a možná i ten malý úsměv navíc, který může jejich den udělat o něco snesitelnější.
Když příště vstoupím do obchodu, zkusím se na chvíli zastavit a podívat se prodavačce do očí. Možná tam uvidím unavené, ale stále hřejivé světlo člověka, který se snaží, i když má za sebou těžký den. A možná, jen možná, tenhle malý moment propojení bude znamenat víc, než si dokážu představit. Protože nakonec, všichni jsme jen lidé, kteří se snaží proplout tímto složitým světem. A trochu více pochopení může udělat svět lepším místem pro nás všechny.
