Článek
Jana pracuje jako revizorka více než 20 let. Za tu dobu poznala mnoho zajímavých lidí, ale také těch, které by už nikdy potkat nechtěla. I přesto, že se několikrát dostala do situace, že jí šlo o život, svou práci dělat nepřestala. Má ráda lidi a chce dodržovat pořádek. Pořádek v tom smyslu, že budou platit společensky nastavená pravidla. Jana H. se rozhodla promluvit o své práci, ale přála si zůstat v anonymitě. Nechce každého upozorňovat na to, že je revizorka. „To by mi všichni utekli,“ prozradila nám.
Jani, vy pracujete jako revizorka už 20 let. Co vás k tomu vedlo?
Já jsem jako malá chtěla být řidičkou tramvaje nebo trolejbusu. Ale později, když jsem dospívala, se mi líbila práce revizora. Jako malá jsem to vnímala zcela jinak. Přišlo mi hrozně zajímavé, že přijde člověk, ukáže odznak a všichni v tramvaji se bojí. A on jenom kontroluje a má tu moc. To se mi líbilo. A tak jsem dokončila střední školu a zkusila výběrové řízení na tuto pozici. A ono to vyšlo.
Jak svou práci vnímáte?
Já to neberu ani jako práci. Je to pro mě koníček, který mě baví. Jezdím tramvají, trolejbusem nebo autobusem a přitom dělám to, co mám. Zároveň se kamarádíme i s řidiči těchto dopravních prostředků a někdy potkám skutečně zajímavé lidi. Nedávno jsem dělala přepravní kontrolu a narazila jsem na svou paní učitelku z mateřské školky. Bylo to hrozně milé a ráda jsem ji potkala. Kdybych nejezdila MHD, zřejmě ji nikdy neuvidím. Je to pro mě jako poslání a zároveň vím, že všichni musíme dodržovat pravidla.
Co bylo pro vás nejhorší?
Asi noční směna, kterou jsem měla. Bylo pozdě večer a já dělala kontrolu v trolejbusu který vozil lidi z průmyslové zóny. A protože tam potkáte skutečně každého a lidi odlišné národnosti, je to někdy těžké. S jednou paní jsem se dostala do konfliktu, když jsem po ní chtěla jízdenku. Ona mi vyhrožovala a vytáhla na mě nůž. Naštěstí se mě lidé v tomto trolejbusu zastali. Ale to byl ten moment, kdy jsem si říkala, jestli mi to za to stojí. Doma jsem měla v té době osmiletého syna. Ale nakonec jsem uznala, že stojí. Každá práce má své mouchy a nikdy nebudeme spokojeni.
Lidé ale většinou revizory nemají rádi. Napadá vás proč?
Někdo říká, že je otravujeme. Je pravda, že pokud je člověk poctivý a má zakoupenou jízdenku, může pro něho taková přepravní kontrola být nepříjemná. Bohužel je to třeba, a je to úplně stejná, jako když jedete ve vlaku. Tam také musí průvodčí zkontrolovat, že máte jízdenku, a to nikomu nevadí. Ale na nás revizory se lidé dívají skrze prsty. My jen děláme svou práci, ale lidé nás nesnáší. Ve svém volnu MHD nejezdím, protože se nechci potkávat s lidmi, které kontroluji. Někdy to totiž není milé setkání.
Děkuji vám za rozhovor.
Já také děkuji a snad lidé pochopí, že revizoři nejsou zlí. Dělají jen svou práci a nechtějí nikoho omezovat během jeho cestování.
