Článek
V městečku Nová Včelnice, které se tehdy jmenovalo Nový Etynk, najdete na stěně bývalé hospody U Hrůzů pamětní desku, že právě tam se 17. října 1920 narodil Rudolf Hrušínský. Tehdy tam hostovala Červíčkova divadelní společnost, a téměř vzápětí, co spadla opona za představením Taneček panny Márinky, Hermína Červíčková-Budilová porodila dalšího člena hereckého rodu, jehož kořeny sahají až k J. K. Tylovi. Malý Rudolf dostal po otci občanské příjmení Böhm, ale záhy převzal jeho umělecký pseudonym Hrušínský.
Už od peřinky byl na jevišti jako doma a první mluvenou roli dostal ve chvíli, kdy mu bylo ještě sotva rozumět. Oblékli mu holčičí šaty a v operetě Dítě cirkusu si zahrál Bertičku. Coby školou povinný se ráno učil, odpoledne připravoval s rodiči představení a večer hrál. A to každou chvíli někde jinde podle toho, kde se kočovná společnost právě nacházela. Až když se rodiče rozhodli zakotvit v Praze, jeho dospívání se trochu zklidnilo. Tehdy začal studovat gymnázium a navzdory hereckému dětství toužil po kariéře právníka, protože se mu líbila jejich výřečnost. Jindy zase zvažoval, že by se mohl stát malířem, a v terciii prý snil o povolání houslisty. Nakonec ale rodovému hereckému prokletí stejně neunikl.
Rudolf Hrušínský v roce 1941.
Skončil školu a začal se věnovat herectví
V šestnácti letech dal škole sbohem a nastoupil do svého prvního divadelního angažmá v Uranii. Záhy přestoupil do avantgardního Déčka E. F. Buriana, pak do Městských divadel pražských a od roku 1960 byl doma v Národním divadle. Ve filmu se poprvé objevil v sedmnácti letech. Byl štíhlý, pohledný a před kamerou mu to slušelo. Po debutové roli v dojemné podívané Lízín let do nebe na sebe další role nenechaly dlouho čekat.
Ve snímku Humoreska už jeho talent neunikl ani filmovým kritikům. „Rudolf Hrušínský v této roli dokazuje, že naděje v něj kladené nejsou zaviněny jen jeho mladistvým, zdravým a pěkným zjevem. Jeho herecká ctižádost hledí vpřed,“ napsali v roce 1939 v časopise Kinorevue. Další snímky, jako Barbora Hlavsová, Noční motýl nebo Cesta do hlubin študákovy duše z něj udělaly novou hvězdu. Díky přátelství s producentem Milošem Havlem si vyzkoušel i režii. Nakonec ale přece jen zůstal věrný herectví a do filmové i divadelní historie se zapsal bezpočtem skvělých rolí. Byl nezapomenutelný ve filmech Dobrý voják Švejk, Spalovač mrtvol nebo Rozmarné léto.
Pamětní deska Rudolfa Hrušínského na domě čp. 44 v ulici B. Smetany v Nové Včelnici.
S komunisty měl problémy a nesměl hrát
V roce 1968 podepsal prohlášení 2000 slov, a pomsta od režimu na sebe nenechala dlouho čekat. V sedmdesátých letech nesměl vystupovat a přišel i o post asistenta na DAMU. Téměř čtyři roky byl bez práce, a i to stálo za jeho později tolik diskutovaným podpisem pod Antichartou. Podepsal, a mohl se znovu vrátit na jeviště i před kameru. Mohli jsme si ho užít v nestárnoucích filmech Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek, Dobří holubi se vracejí a dalších. „Byl to úžasný profesionál. Před začátkem natáčení mlčel, ale jakmile padla klapka, byl skvělý. Nevím, kde se ta energie v tak tichém člověku vzala,“ vzpomínal na společnou práci režisér Juraj Herz.
Obrovské pracovní nasazení si však už v roce 1965 vybralo svou daň. Při cestě z natáčení filmu Bílá paní ho stihl první infarkt. Na pár měsíců zvolnil tempo a odložil cigaretu, ale sotva se za ním zavřely dveře lázeňského domu, znovu naplno skočil do hektického života. Poslední rolí byl v roce 1993 prezident Hácha v televizním filmu Noc rozhodnutí. Byl hubený, unavený, z natáčení ho ještě v kostýmu vozili do nemocnice a ráno zpět. Jakmile padla klapka, opět byl plný energie. Bohužel ne nadlouho. Zemřel 13. dubna 1994. Bylo mu 73 let.
Zdroje: reflex.cz, pražskadrbna.cz, idnes.cz
