Článek
Vypadalo to, jako by čas v těchto zdech plynul jinak - pomaleji, důstojněji. A teď? Teď to všechno končí a já mám v sobě prázdno, které se jen těžko zaplňuje. Přiznám se, že když jsem se před pár dny dozvěděla, že se tyto ikonické budapešťské lázně po více než století chystají zavřít, málem mi vyhrkly slzy. Na tohle místo jsem se vracela každý rok, vždycky když jsem potřebovala vypnout, nadechnout se a nechat své tělo i mysl uzdravit v těch léčivých vodách. Teď mám pocit, jako by mi někdo bral starého přítele.
Nikdy nezapomenu na to tiché šplouchání vody v hlavním bazénu, na to, jak světlo procházelo barevnými okny a kreslilo na hladině duhové obrazce. Nebo na ty příjemné rozhovory s místními, kteří do Gellértu chodili jako do svého druhého domova. „Sem chodila už moje babička,“ řekla mi jednou starší paní, se kterou jsem si povídala v odpočívárně. „A teď sem vodím svá vnoučata. To místo je součástí naší rodiny.“
Když jsem volala kvůli své poslední rezervaci, recepční měla v hlase smutek. „Ano, stále máme pár volných termínů v květnu a červnu, ale rychle mizí,“ řekla mi. „Všichni se chtějí ještě naposledy přijet rozloučit.“ Nezaváhala jsem ani minutu a zarezervovala jsem si tři dny. Musím tam ještě jednou být, projít se těmi chodbami, dotknout se těch původních kachlíků, potopit se do léčivé vody s vápníkem a hořčíkem, která po více než sto let proudí z pramenů hory Gellért.
Provoz má skončit 30. června příštího roku. Pouhých 106 let existence - může se to zdát jako dlouhá doba, ale pro místo tak výjimečné je to jen mrknutí oka. „Je to jako by nám vzali kus historie a my nevíme, jestli se ještě někdy vrátí v podobě, jakou jsme znali a milovali,“ svěřil se mi pan Novák, kterého jsem potkala při své poslední návštěvě. Stejně jako já sem jezdí už léta a stejně jako já se přijede naposledy rozloučit.
Co mě však zneklidňuje nejvíc, je ta nejistota. Oficiálně se hovoří o rekonstrukci hotelu a lázeňského komplexu, ale konkrétní plány nikdo nezveřejnil. Zůstane zachováno to secesní kouzlo? Vrátí se lázně v nějaké podobě? Nebo se z tohoto skvostu stane další luxusní hotel bez duše? Na tyto otázky zatím nikdo nezná odpověď.
„Denně jsme měli stovky rezervací, mnoho turistů přijelo do Budapešti právě kvůli našim lázním,“ vysvětloval mi István, bývalý zaměstnanec, když jsem se ho ptala na budoucnost. „Teď všichni ruší pobyty a my je musíme přesměrovávat jinam.“ V jeho hlase jsem slyšela lítost - není to jen budova a práce, je to kus jeho života.
Budapešť má naštěstí i další historické lázně jako Széchenyi nebo Lukács, ale ruku na srdce - každé z těchto míst má své specifické kouzlo a atmosféru. Gellért byly vždy výjimečné svou secesní krásou, tou zvláštní směsicí elegance a nostalgie, kterou nedokáže nahradit ani ten nejmodernější wellness resort. A tak mi nezbývá než vám poradit - jestli jste někdy toužili navštívit toto výjimečné místo, neodkládejte to. Rezervujte si pobyt, dokud je čas.
Přijeďte se ponořit do historie, která možná brzy bude existovat už jen ve vzpomínkách a na vybledlých fotografiích. Přijeďte se rozloučit s místem, kde se po více než století psaly příběhy uzdravení, odpočinku a krásy. Já osobně už mám zabalený kufr. A až budu naposledy vystupovat z těch léčivých vod, vím, že to nebude jen obyčejná koupel. Bude to moje osobní pocta jedné velké éře, která se chýlí ke konci.
