Článek
Světlana Jevgenievna Savická se narodila 8. srpna 1948 v Moskvě. Jenže jak to tak bývá, i ona zdědila vášeň pro létání po svém otci, veliteli sovětského letectva během druhé světové války a národním hrdinovi. Její cesta k hvězdám začala netradičně, a to parašutismem. „Svou zálibu se pokusila před rodiči utajit, ale odhalili ji, když její otec našel ve školní tašce výsadkářský nůž,“ vypráví kniha, která pojednává o jejích začátcích. Navzdory počátečnímu překvapení otec její zájem podpořil. To nakonec rozhodlo o tom, že jeho dcera do svých 17 let absolvovala úctyhodných 450 seskoků padákem.
Světlana Savická prokázala mimořádnou houževnatost a odhodlání. Když jí bylo pouhých 18 let, byla přijata na prestižní Moskevský letecký institut (MAI), který úspěšně dokončila v roce 1972. Ještě před absolvováním se stala pilotkou – instruktorkou a později získala kvalifikaci testovacího pilota. Její akademické úspěchy pokračovaly i v pozdějších letech. Například v roce 1986 získala doktorát na Moskevské státní technické univerzitě N. E. Baumana. Během své kariéry si na svůj účet připsala řadu pozoruhodných úspěchů. Celkem získala 18 světových rekordů v letectví a parašutismu, stala se mistryní světa v letecké akrobacii v roce 1970 a za své obdivuhodné výkony si vysloužila přezdívku Miss Sensation (Slečna Senzace.
Pro letectví by dýchala, má na kontě několik úspěchů
Její schopnosti byly skutečně výjimečné. Na stíhačce MiG-21 dosáhla rychlostního rekordu 2683 km/h, a to z ní učinilo nejrychlejší pilotku světa. Jako testovací pilotka nasbírala více než 1500 letových hodin. V roce 1982 se Světlana Savická stala druhou ženou, která se podívala do vesmíru. 25. července 1984 se Světlana Jevgenievna Savická zapsala do historie jako první žena, která vystoupila do otevřeného vesmíru, a to během mise na vesmírnou stanici Saljut 7. Během přibližně tříhodinové procházky po vesmírném povrchu svařovala, pájela a stříkala obrobky, čímž se stala nejen první ženou ve volném vesmíru, ale také prvním člověkem, který zde prováděl kovoobráběcí práce.
Ve svém rozhovoru pilotka později uvedla, že za tímto úspěchem byla snaha předběhnout Spojené státy. „Američané se chystali vyslat ženy do vesmíru. A naše ministerstvo chtělo vědět, co my na to. Zvládneme to taky? Máme na to dost času? A já řekla – proč ne? V boji o prvenství musíme využít každé příležitosti,“ řekla v jednom ze svých rozhovorů, když zavzpomínala na důvody, proč se rozhodla vyletět do vesmíru a prozkoumat nám neznámý povrch. Po odchodu z aktivní služby v roce 1993 se rozhodla, že vstoupí do politiky. A to se jí také povedlo. Za své mimořádné úspěchy získala hned několik vysokých sovětských státních vyznamenání. Její přínos vědě a výzkumu byl oceněn tím, že po ni byla pojmenována planetka 4118 Světa, která obíhá v pásmu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Stala se také národní hrdinkou a mladí začínající piloti ji i dnes považují za svůj vzor.
Zdroje: Wikimedia Commons, space.com, Britanica.com, nmspacemuseum.com
