Článek
Vždycky byl slušný, zvídavý, možná až moc upovídaný, ale nikdy nic závažného.
A právě proto mě to tak šokovalo.
Ten den vypadal úplně obyčejně. Přišel ze školy, hodil aktovku do kouta a běžel si hrát, jak to dělá pokaždé. Já zrovna vařila večeři, když mě napadlo podívat se do žákovské, jen tak letmo, jestli tam není něco důležitého.
A tam byla.
Poznámka. A ne jen tak ledajaká. Poznámka, ze které mi málem vypadla vařečka z ruky.
„Váš syn se ve vyučování choval krajně nevhodně…“
Začala jsem číst a každým dalším slovem jsem byla víc a víc v šoku. Žádná běžná poznámka typu „zapomněl úkol“ nebo „ruší při hodině“.
Ne.
Tahle začínala větou:
„Váš syn se ve vyučování choval krajně nevhodně. Během hodiny přírodopisu prohlásil, že mamuti nevyhynuli, ale že je unesli mimozemšťani. Když jsem mu řekla, že je to nesmysl, začal přednášet svou teorii celé třídě a odmítl se uklidnit. Když jsem mu domlouvala, prohlásil, že pravdu poznáme, až se mamuti vrátí a všem nám to vysvětlí.“
Zírala jsem na ten text a v hlavě mi hučelo.
Mamuti? Mimozemšťani? Co to sakra je?!
Konfrontace se „zločincem“
Šla jsem do pokoje a našla ho, jak si v klidu staví z Lega.
„Můžeš mi vysvětlit tu poznámku?“ zeptala jsem se.
Zvedl hlavu. „Jakou poznámku?“
„Tu o mamutech a mimozemšťanech.“
A v tu chvíli se mu v očích zablesklo. Ten kluk si za tím stál.
„No, protože je to pravda,“ řekl naprosto vážně.
Sedla jsem si na postel. „Takže mi chceš říct, že mamuti nevyhynuli, ale unesli je mimozemšťani?“
„Ano.“
„A to jsi fakt řekl učitelce?“
„Jo. A taky jsem jí řekl, že věřit učebnicím je hloupost, protože co když nám celou dobu lžou? Co když nám nechtějí říct pravdu?“
Zavřela jsem oči. Bylo mi jasné, že tahle debata nebude mít jednoduchý konec.
Kde se to vzalo?
Nebyl to kluk, který by si vymýšlel nesmysly. A přesto mi tady seděl a s naprostou vážností mi tvrdil, že mamuti byli uneseni mimozemšťany.
Musela jsem zjistit, odkud to má.
„Kde jsi to slyšel?“ zeptala jsem se co nejklidněji.
„Na internetu,“ odpověděl okamžitě.
A bylo to tady. Moje noční můra.
Internet, král všech teorií
Sedli jsme si spolu k počítači a já chtěla, aby mi ukázal, kde to viděl. A nemusela jsem dlouho čekat.
Objevil mi kanál na YouTube, kde chlap s vážným hlasem vyprávěl o tom, jak se vědci celou dobu mýlí a že důkazy o únosu mamutů jsou skryté. Prý existují tajné spisy, ve kterých je zmínka o mamutích stopách na Sibiři, které najednou zmizely.
Zírala jsem na to a chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet.
Bylo to absurdní. A přesto tomu věřil.
Jak vysvětlit dítěti, že ne všechno na internetu je pravda?
Nechtěla jsem mu to rovnou shodit. To nikdy nefunguje. Čím víc řeknete „to je nesmysl“, tím víc dítě věří, že skrýváte pravdu.
Tak jsem na něj šla jinak.
„A co když někdo natočí video, kde bude říkat, že psi jsou vlastně mimozemšťani?“ zeptala jsem se.
Podíval se na mě nechápavě. „To je blbost.“
„A proč?“
„Protože psi jsou normální.“
„A co když to video bude mít sto tisíc lajků a spoustu komentářů, kde lidi píšou, že je to pravda?“
Na chvíli se zamyslel. A to byl můj moment.
„Víš, na internetu může kdokoliv říkat cokoliv,“ pokračovala jsem. „Ale pravda se neměří tím, kolik lidí tomu věří. Pravda je pravda, i když ji někdo nezveřejní na YouTube.“
Chvíli mlčel. Pak se podrbal na hlavě. „Takže možná to není pravda?“
Zase zpátky na zem
Druhý den jsem šla do školy a potkala učitelku. Nešla jsem se hádat. Šla jsem jí říct, že syn není problémové dítě. Jen prostě věřil něčemu, co viděl na internetu.
Učitelka se na mě podívala a řekla věc, která mě překvapila.
„Nejste první rodič, co sem kvůli tomu jde. Dneska děti věří kdejaké hlouposti, protože to vidí na TikToku nebo na YouTube. Ale víte co? Já si radši přečtu něco o mamutech a příště mu vysvětlím, proč ta teorie není pravděpodobná.“
A to byla asi ta nejlepší odpověď, jakou jsem mohla dostat.
Co jsem si z toho odnesla?
Děti dnes vyrůstají v době, kdy informace nejsou v knihách, ale na displeji telefonu. A ne všechny informace jsou pravdivé.
A tak místo toho, abych se synovi smála nebo mu říkala, že je to hloupost, jsem ho naučila něco jiného.
Naučila jsem ho, že kritické myšlení je důležité. Že jen proto, že něco má hodně lajků, to neznamená, že je to pravda.
A víte co? Myslím, že to pochopil.
A příště? Až mi přinese poznámku, doufám, že to nebude zase něco o mimozemšťanech. Ale kdo ví. V téhle době je možné úplně všechno.
