Článek
A když dostáváte měsíčně 25 tisíc, což je mnohem víc než většina důchodců v této zemi, co by vám vlastně mohlo chybět? Jenže můj tchán byl jiný. Ten si stěžoval pořád.
A nebyly to běžné nářky, které občas slyšíme od starších lidí – o tom, jak všechno zdražuje, jak se za jejich časů žilo lépe. Ne, tchán byl mistrem ve vytváření dramatu. Každá návštěva znamenala hodiny poslouchání o tom, jak má málo peněz, jak se nedá z důchodu vyžít, jak je všechno drahé.
Pokaždé, když jsme k němu přišli, měla jsem pocit, že se chystá nějaká obří tragédie. Seděl v křesle, zamračený, ruce zkřížené na prsou, a jakmile jsme si sundali kabáty, začalo to.
„Já už nevím, jak to dál zvládnu. Ty ceny, to je šílené. Mně už skoro nic nezbývá.“
Samozřejmě, když vám tohle někdo řekne, hned cítíte potřebu pomoci. Můj manžel, jeho syn, se mu snažil nabízet různé možnosti.
„Tati, kdybys potřeboval, můžeme ti něco přispět.“
„Tati, jestli ti to nestačí, můžeme ti pomoct s nákupy.“
Ale on to vždycky odmítl. „Ne, ne, to by bylo ponížení. To já si radši budu utahovat opasek.“
A tak jsme mu nakupovali potraviny a nechávali mu je v lednici „jen tak“. Když přišla nějaká větší platba – třeba za energie – manžel mu pomohl, aniž by si o to tchán musel říkat.
A pak, jednoho dne, jsem zjistila pravdu.
Peníze nemizely samy od sebe
Něco mi nesedělo. Dostával 25 tisíc důchod – což bylo víc než dost. Žil sám v malém bytě, který byl jeho, žádný nájem, jen běžné poplatky.
Tak kde ty peníze mizely?
Jednou, když byl tchán v koupelně, položil si na stůl otevřenou obálku s bankovním výpisem. Nemohla jsem si pomoct – nahlédla jsem.
A tam jsem to uviděla. Každý měsíc mizely tisíce na několik zvláštních plateb.
Když se vrátil, zeptala jsem se ho přímo: „Tati, co to je za platby? Ty někomu posíláš peníze?“
Nejdřív se na mě jen zamračil. Pak si povzdechl, jako by se právě rozhodl, že mi prozradí největší tajemství svého života.
„Víš… já už několik měsíců posílám peníze jedné paní…“
V tu chvíli jsem nevěděla, jestli si dělá legraci, nebo jestli to myslí vážně. „Jaké paní?“
A tak mi to řekl.
Tchán a jeho přítelkyně z internetu
Ukázalo se, že tchán si před pár měsíci začal psát s nějakou ženou na internetu. Byla o dost mladší než on, milá, chápavá, říkala mu krásné věci.
A pak si začala „půjčovat“.
Nejdřív malé částky. „Drahý, mám teď těžké období, pomůžeš mi s nájmem?“
Pak větší. „Potřebuju koupit léky, ale nemám dost peněz.“
A nakonec se to rozjelo naplno. „Miluju tě, ale jsem ve velkých problémech. Pokud mi nepomůžeš, skončím na ulici.“
A tchán? Samozřejmě pomohl. Každý měsíc jí posílal tisíce. A ona ho udržovala v naději. Slíbila, že až se dostane z problémů, přijede za ním.
Samozřejmě nikdy nepřijela.
Konfrontace, která bolela víc než pravda
Nejdřív jsme s manželem nevěděli, jak na to reagovat. Byl to jeho otec. Jak mu říct, že ho někdo sprostě podvádí?
Nakonec jsme to udělali jemně. Sedli jsme si k němu a řekli: „Tati, víš, že tyhle věci se často dějí? Že lidi na internetu si vymýšlejí příběhy, aby získali peníze?“
Nejdřív se na nás naštval.
„Co vy víte? Vy jste mladí, nikdy jste nezažili opravdovou lásku!“
Bylo těžké mu to vysvětlit. Nechtěl věřit, že ta žena neexistuje. Že ji vlastně nikdy neviděl osobně, nikdy s ní nemluvil po telefonu. Jen si psali přes chat.
A tak jsme mu ukázali pravdu. Vyhledali jsme její jméno, její fotky. Byly použité na několika jiných stránkách – přesně jako podvody, o kterých se píše v novinách.
Nakonec to pochopil
Ale vidět ho, jak se mu v očích objevily slzy, bylo strašné.
Celé ty měsíce si myslel, že našel někoho, kdo ho má rád. A místo toho ho jen někdo využil a připravil o spoustu peněz. Nakonec tchán přestal posílat peníze. Ale nebylo to lehké. Trvalo mu dlouho, než přiznal, že se stal obětí podvodu. Dlouho se styděl.
Ale přestaly jeho věčné stížnosti na peníze? Ani ne. Pořád říká, že důchod je malý, že všechno zdražuje… jenže už víme, že to není tak úplně pravda.
Teď už víme, že si prostě potřebuje postěžovat. Že stížnosti jsou jeho způsob komunikace. A tak ho občas necháme mluvit a jen tiše přikyvujeme. Hlavně když víme, že už svoje peníze neposílá někam do prázdna.
