Článek
A samozřejmě, jaká by měla být jeho manželka. Co bych měla dělat, jak bych se měla chovat, co bych si měla myslet. Jenže já jsem nikdy nebyla ta, která by se ohýbala podle druhých. Celé roky jsem se snažila její poznámky přecházet. Když mě kritizovala za to, že nosím džíny místo šatů, jen jsem se usmála. Když jí vadilo, že nemám na stole každý den tříchodovou večeři, nechala jsem to být. Ale tentokrát to bylo něco jiného.
Bylo to na rodinné oslavě. Sešlo se celé příbuzenstvo, všechno probíhalo normálně – tedy do té chvíle, než tchyně začala rozhovor, který změnil úplně všechno.
Seděla naproti mně, upíjela kávu a najednou, naprosto klidným hlasem, pronesla: „Víš, měla by ses zamyslet nad tím, jak se chováš. Vdaná žena by neměla chodit sama ven tak často. Lidi si začínají všímat.“
Zvedla jsem k ní oči a čekala, jestli bude pokračovat. A samozřejmě že pokračovala.
„Víš, já jsem v manželství vždycky věděla, kde je moje místo. Muž potřebuje doma ženu, která se stará o něj, ne aby si běhala někde po městě s kamarádkami nebo dělala věci, které by měla dělat s manželem. Lidi si povídají. A myslím, že bys měla přemýšlet, co to znamená pro tvoji rodinu.“
Chvíli jsem mlčela. Ne proto, že bych nevěděla, co říct. Ale proto, že jsem si chtěla vychutnat ten moment. Protože upřímně? Tohle bylo až příliš dokonalé.
Položila jsem vidličku, podívala se jí přímo do očí a klidným hlasem odpověděla: „Víš, možná bys měla přemýšlet nad tím, co si povídají lidi o tobě. Protože podle toho, co vím já, se o mně rozhodně neříká tolik věcí jako o tobě.“
Myslím, že v tu chvíli přestala dýchat.
Celý stůl ztichl. Tchán sklopil pohled, švagrová se začala vrtět a můj muž se tvářil, jako by se právě stal neviditelným. A tchyně? Ta jen seděla, oči rozšířené, rty pevně semknuté. Přesně ten výraz, který jsem si chtěla zapamatovat.
Chvíli se nic nedělo. Pak se jen tiše nadechla, napřímila se a řekla: „Myslím, že bychom se měli vrátit k dezertu.“
Usmála jsem se. „Výborný nápad.“ Od té doby už nikdy neřekla ani slovo o tom, jak bych se měla chovat. A já? Já jsem si ten okamžik vychutnala ještě víc než ten dezert.
