Hlavní obsah
Příběhy

V paneláku nám někdo pravidelně krade noviny. Podezření padlo na babičku odnaproti

Foto: Freepik

Naše domácnost jede každé ráno ve stejném rytmu. Budík, káva, rohlík a k tomu ranní noviny. Tak to fungovalo roky. Až do chvíle, kdy noviny začaly mizet. Ne jednou, ne dvakrát. Postupně se to stalo pravidlem.

Článek

Objednáte si předplatné, zaplatíte nemalé peníze a místo ranní pohody najdete jen prázdnou schránku. Nejprve jsme si říkali, že se možná zpozdil doručovatel. Ale když se to začalo stávat čím dál častěji, začali jsme tušit, že o náhodu nejde. Při řeči na chodbě jsem se zmínila o zmizelých novinách a zjistila, že nejsme jediní. Vedle nás bydlí mladý pár a těm se ztrácely kulturní týdeníky. O patro níž si stěžovala paní, že jí někdo vybral časopis o vaření. Vypadalo to, že máme v domě někoho, kdo si z cizích schránek udělal samoobsluhu.

Začali jsme pozorovat

Nechtěla jsem hned vyvolávat rozruch. Ale zvědavost a rozčarování byly silnější. Sepsali jsme si, kdy noviny mizí, a sledovali, kdo se pohybuje v domě. A najednou si všímáte detailů. Že někdo vstává nezvykle brzy. Že někdo tráví podezřele dlouhou dobu u schránek. A podezření začalo pomalu směřovat k osobě, od které bych to nikdy nečekala – k paní z protějšího bytu.

Znala jsem ji léta. Milá starší paní, která vždy pozdravila, pochválila kabát a občas přinesla bábovku. Žila sama a většinou působila nenápadně. Ale právě ona bývala pravidelně první, kdo se ráno objevil na chodbě. Vždy s taškou, prý jde na procházku nebo do obchodu. Nikdy mě nenapadlo, že by právě ona mohla být tou, kdo nám krade noviny.

Chycená při činu

Jednoho rána jsem si přivstala. Sedla si tiše za dveře a čekala. A skutečně, pár minut po doručení jsem slyšela klíč ve dveřích naproti. Vyšla ven, nahlédla do schránky, vytáhla noviny a šup s nimi do kabelky. V tu chvíli jsem otevřela dveře. Zastavila se v půli kroku a v očích měla směs leknutí a studu. Nezvyšovala jsem hlas. Jen jsem se zeptala: „Paní Vávrová, proč to děláte?“ A ona, místo zapírání, se rozplakala. Prý jí je líto platit si předplatné, když vidí, kolik nevyzvednutých novin zůstává ve schránkách.

Prý si myslela, že to nikomu nebude chybět. Sedly jsme si u ní v kuchyni. Uvařila kávu, dala na stůl máslové sušenky a povídala. O samotě, o důchodu, o tom, jak ráda čte, ale na noviny jí prostě nezbývá. Nakonec jsme se domluvily, že jí budeme přeposílat starší výtisky a občas jí nějaký přenecháme. A od té doby je klid. A hlavně, noviny už nikdy nezmizely.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz