Článek
Ale místo klidného dopoledne jsem zažila něco, co mi dodnes zní v uších. A od té chvíle vím, že se na tohle místo jen tak nevrátím.Zaparkovala jsem na krajním místě, nedaleko vchodu do obchodu. Bylo kolem jedenácté dopoledne, takže poměrně živo, ale nic neobvyklého. Lidé chodili s košíky, sem tam někdo popoháněl děti, jiný balil nákup do auta. Všechno působilo normálně… dokud se ze vzdálenější části parkoviště nezačaly ozývat zvýšené hlasy.
Nejdřív jsem si myslela, že se někdo hádá kvůli parkovacímu místu. Takové výměny názorů člověk občas zaslechne a za chvíli je ticho. Jenže tohle bylo jiné. Hlasitější. Ostřejší. A nepřestávalo to.
Najednou jsem viděla, jak se kolem dvou aut shlukla skupinka lidí. Něco na sebe pokřikovali, gestikulovali, jeden druhého postrkoval. Nevěděla jsem, jestli se jedná o sousedy, známé nebo úplně cizí lidi, ale napětí bylo cítit i přes vzdálenost.
Pak došlo na strkání, padla facka – a najednou bylo všechno jako ze špatného filmu. Jeden z mužů popadl skleněnou láhev a hodil ji směrem k druhému. Ta dopadla na zem a rozbila se na ostré střepy. Ženy kolem začaly křičet, někdo couval, jiný si to natáčel na telefon. Auta troubila, někdo volal, ať už konečně někdo zasáhne. Bylo to nepříjemné, chaotické, a hlavně nebezpečné.
Zůstala jsem sedět v autě, s klíčky připravenými v ruce. Nechtěla jsem vystupovat, nechtěla jsem být blízko. Jen jsem doufala, že se to nějak uklidní, že přijede policie, že se nikomu nic nestane. Ale ten pocit strachu, nejistoty a nepředvídatelnosti – ten byl nejhorší. Člověk si uvědomí, jak rychle se může běžná situace zvrtnout.
Asi po deseti minutách, které se táhly jako věčnost, situaci uklidnili přivolaní policisté. Nákup jsem vzdala. S bušícím srdcem jsem nastartovala a jela domů. Pořád se mi hlavou honily ty křiky, ten zvuk tříštícího se skla, obličej jednoho z mužů, který byl celý rudý vzteky.
A od té chvíle vím, že na tohle parkoviště už dobrovolně nepojedu. Můžu si nákup zařídit jinde, i když to bude dál. Možná přeháním, ale ten pocit, že se něco takového může kdykoliv opakovat, ve mně zůstal. A bezpečí je pro mě v tuhle chvíli důležitější než pár ušetřených minut.
