Článek
Mám chytrý telefon, umím poslat email, dokonce zvládnu i videohovor s dcerou, která žije v Irsku. Jenže pak přijel na víkend můj vnuk Tomáš a ukázal mi, jak moc se mýlím. Je mu třináct, a jak říká moje snacha, narodil se s mobilem v ruce. Když přijede k nám na chalupu, většinou ho musíme nahánět, aby odložil telefon aspoň u jídla. Tentokrát jsme měli štěstí – venku bylo přes třicet stupňů, a tak jsme se všichni chystali k rybníku.
Já už dávno nemám postavu dvacítky (upřímně, nemám ani postavu šedesátky, ale to je jiná kapitola), takže se převlékám raději v soukromí. Zatímco mladí se převlékali u auta, já jsem si vzala plavky do ložnice. Naše chalupa je stará, má tenké stěny a dveře, které nikdy pořádně nedovírají. Vnuk kolem proběhl a já si nevšimla, že dveře zůstaly pootevřené.
Zrovna jsem stála v podprsence a kalhotkách a snažila se nasoukat do plavek, které jsem si koupila ještě za minulého režimu (ano, přeháním, ale ne o moc), když jsem koutkem oka zahlédla něco, co vypadalo jako telefon. Pak jsem uslyšela tlumený smích.
„Tomáši? Ty mě natáčíš?“ zeptala jsem se a rychle si přidržela plavky před tělem.
Odpovědí mi byl jen další smích a zvuk vzdalujících se kroků. Pomyslela jsem si, že je to jen pubertální vtip, a že to hned smaže. Kdo by taky chtěl mít ve svém telefonu video babičky v podprsence, že?
Den u vody byl nádherný. Zapomněla jsem na ranní incident a užívala si čas s rodinou. Tomáš se potápěl pro kamínky, zeť opékal buřty a já si četla detektivku ve stínu staré vrby. K večeru jsme se vrátili na chalupu, unavení a spokojení.
Po večeři si všichni sedli na terasu. Já jsem v kuchyni umývala nádobí, když jsem uslyšela hlasitý smích. Ten druh smíchu, který vás přiměje zpozornět, protože tušíte, že jeho terčem jste vy. Vykoukla jsem z kuchyně.
„Co je tak k smíchu?“ zeptala jsem se. Moje dcera zvedla telefon a s rudými tvářemi ze smíchu řekla: „Mami, promiň, ale tohle je k popukání. Tomáš to poslal do rodinné skupiny.“
Srdce mi spadlo do kalhot. Rodinná skupina. To znamená, že video viděl můj bratr, jeho děti, moje sestřenice z Olomouce, synovci z Prahy, a dokonce i teta Věra, která má sedmdesát devět let a Facebook si pořídila hlavně proto, aby mohla komentovat fotky pravnoučat.
Vzala jsem dceři telefon z ruky a podívala se na displej. A opravdu – bylo tam video, na kterém se snažím nasoukat do plavek, poskakuji na jedné noze, a k tomu Tomášův komentář: „Babička se chystá na módní molo! Unikátní záběry z backstage!“
A pod tím už bylo třicet pět reakcí. Třicet pět! Někdo poslal smajlíky, někdo napsal komentář, teta Věra dokonce napsala: „Květo, s tou postavou bys mohla do plavek Triumph, ty jsou na naše těla nejlepší, mám je už roky!“
Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Nejdřív jsem chtěla Tomášovi vynadat, pak jsem chtěla brečet, pak jsem zvažovala, jestli se někde nedá objednat nová identita a odstěhovat se do Portugalska.
„Tomáši!“ zavolala jsem a snažila se znít přísně, ale hlas se mi třásl.
Přišel z terasy, trochu zaražený. „Promiň, babi, já jsem myslel, že to bude sranda.“
„A přišlo ti to vtipné? Natáčet starého člověka bez jeho souhlasu a pak to ukazovat celé rodině?“
Jeho úsměv povadl. „Já… já jsem nepřemýšlel. Všichni to dělají. Točíme se navzájem, dáváme to na TikTok…“
V tu chvíli se do toho vložila moje snacha. „Tomáši, babička není tvůj spolužák. Je rozdíl mezi tím, když natočíš kamaráda, který to očekává, a mezi tím, když tajně natáčíš babičku v soukromí.“
Ten večer jsme měli dlouhý rozhovor o soukromí, respektu a o tom, že ne všechno, co je technicky možné, je také správné. Tomáš se upřímně omluvil a video smazal (i když, jak mi vysvětlil, na internetu nic není opravdu smazané, což mě moc neuklidnilo).
Když teď o tom přemýšlím s odstupem několika týdnů, uvědomuji si, že ta příhoda odhalila trhlinu mezi generacemi, kterou jsem si dřív neuvědomovala. Pro Tomáše je naprosto přirozené všechno dokumentovat a sdílet. Pro mě je stejně přirozené mít věci, které zůstávají soukromé.
Nakonec jsme se na tom zasmáli. A já jsem Tomášovi slíbila, že příště můžeme natočit video spolu – ale jen takové, se kterým budu souhlasit. A on mi slíbil, že mě předtím nechá učesat.
