Článek
Paní Alena, která žije o pár ulic dál, je důkazem, že i v běžné české zahrádce lze vypěstovat poklady, které ozvláštní vaši kuchyni — a třeba překvapí i sousedy. Docela často slýchávám, že jedlé květy jsou jen na ozdobu. Já ale vím, že to není pravda. Měsíček, lichořeřišnice, levandule nebo macešky nejsou jen krásné, ale přináší nové chutě i zdraví prospěšné látky, které byste v zelenině jen těžko hledali. Navíc jsem zjistila, že například chrpa pomáhá s trávením a violka je skvělá do salátu, což potvrzují i zahraniční studie.
Pěstovat jedlé květy není složité. Stačí vědět, které druhy jsou bezpečné a jak je správně zařadit na talíř. Zahraniční inspirace nabízí nápady, o kterých v Česku pořád moc nemluvíme — třeba výroba levandulové limonády, pečení s růžovými okvětními lístky nebo příprava domácího sirupu z fialek. Už jste některý z květů na zahradě použili v kuchyni? Pokud ne, pojďte to spolu se mnou změnit.
Kouzlo jedlých květů na zahradě paní Aleny
Jedlé květy nejsou jen dekorací, ale i zajímavou součástí každodenního vaření a života na zahradě. Nabízí nepřeberné možnosti, jak obohatit kuchyni a zpestřit stůl i sousedské vztahy. Růže mají jemně sladkou chuť a jejich okvětní lístky často posypávám na moučníky nebo přidávám do domácích limonád. Velkou oblibu jsem si našla také v květech denivky, které chutnají lehce ostře, spíš zeleninově, hodí se do salátů i na smažení. Violky a macešky jsou překvapivě nasládlé a voní po jaru. Begonie mají kyselý podtón, takže je ráda používám na dochucení ovocných salátů. Nezapomínám ani na zavinutku, která je nejen krásná, ale má i příjemně kořeněnou chuť. Čerstvě natrhané okvětní lístky růží podporují imunitu, květy lichořeřišnice zase obsahují přírodní antibiotikum. Fialky a macešky mají v sobě hodně vitamínu C. Pro mě je ale největší odměnou to, že květinami zvýrazním chuť i vzhled obyčejných pokrmů.
Při pěstování dávám přednost druhům, které nejsou chemicky ošetřené. Pečlivě je vybírám, abych měla jistotu, že co servíruji, je čerstvé a bezpečné. Takhle vznikají i originální sousedské recepty, které inspirují ostatní.
Inspirace ze světa: Unikátní trendy a zapomenuté techniky
Když se podívám za hranice Česka, vidím, že ve Francii jsou jedlé květy běžnou součástí kuchyně už po staletí. V Japonsku se sakura používá při pečení i výrobě tradičních sladkostí. Skandinávci zase suší květy a používají je do bylinkových směsí a čajů. Fascinovala mě technika kandování květů, kterou jsem vyzkoušela na fialkách a růžích – lehce je obalím v cukru a nechám usušit. Chuť vydrží dlouho a vypadají nádherně na dortu. Ve světě je nyní trendem přidávat květy i do fermentovaných limonád nebo domácího octa.
Zkouším i méně známé druhy jako brutnák, jehož květy chutnají po okurce, nebo levanduli, kterou přidávám do cukru. Každý rok objevuji nové nápady, které posouvají mou zahradu dál. Další inspirace najdete také mezi tipy na jedlé květy do vaší zahrádky nebo mezi sušenými růžemi vhodnými k pečení i vaření. Klíčem k nejlepším chutím je sbírat květy brzy ráno, když jsou čerstvé a šťavnaté. Vlhkost a chlad předejdou vadnutí a aroma je v tuto dobu nejsilnější. Já dávám pozor, abych sbírala jen plně rozvité květy, protože poupata bývají tužší a méně výrazná. Květy musím vždy sklízet z čistých míst, ideálně z vlastní zahrady. Nikdy je netrhám u silnice ani v parcích, kde by mohly být chemicky ošetřeny.
Nejčastější chyby při vaření s květy a jak se jim vyhnout
Jednou z chyb, kterou jsem dřív dělala, bylo používání příliš velkého množství květů v jídle. Květy mají jemné aroma, které snadno přehluší jiné suroviny, nebo naopak způsobí, že pokrm bude hořký. Dávkování je proto klíčové – méně je často více. Mylný je také názor, že všechny okrasné květy jsou vhodné k jídlu. Zásadně nepoužívám květy z květinářství, protože bývají chemicky ošetřené. Před přidáním do pokrmu květy lehce opláchnu studenou vodou a nechám oschnout.
Květy přidávám až na závěr vaření, aby neztratily barvu ani texturu. Vyzkoušejte např. do salátu zamíchat jen pár okvětních lístků pro svěží vzhled i chuť.
