Článek
Túje má v Česku skoro každý druhý plot. Není divu – roste rychle, nezlobí a dlouho vydrží zelená. Jenže stačí pár sezon bez pozornosti, a z původní zelené stěny začne být problém. Hnědé fleky, prořídlé větve, místy uschlé celé kusy. Někdy už se s tím nedá nic dělat.
Túje, známá taky jako zerav, je oblíbená hlavně jako živý plot. Chrání před sousedy, tlumí hluk, a když se jí daří, vypadá pěkně i v zimě. Jenže i tahle nenáročná dřevina má své požadavky. Hned na jaře se neřeší hnojivo, ale voda. Bez pořádné zálivky to totiž nejde. A jakmile je vedro nebo ji ostříháte, začne vypouštět silnou pryskyřici. Někomu může ten pach hodně vadit.
Málokdo ale ví, že túje potřebuje vodu i v zimě – pokud zrovna nemrzne nebo není půda pod sněhem. Kořeny totiž můžou během suché zimy odumřít. A když se to stane, rostlina už se často nevzpamatuje. Stačí pár teplejších dní, teplota nad nulou – a je ideální čas na konví zalít. Túje totiž i v zimě potřebuje fotosyntézu, a bez vody prostě strádá.
Na jaře se doplňuje voda, kterou rostlina ztratila přes zimu. Zalévat je lepší do mírně nakypřené půdy, ne do tvrdé hroudy. Voda a vzdušné podloží – to jsou dva základní kameny, bez kterých túje zdravá být nemůže.
Co se týče živin, túje si na nic zvláštního nepotrpí. I proto se s oblibou sází do živých plotů. Čerstvě zasazené sazenice hnojit nemusíte – ze zahradnictví už většinou přijdou s pomalu působícím hnojivem. Na klasické přihnojování přijde čas až příští rok. Buď sáhnete po tekutém hnojivu pro jehličnany, nebo můžete opatrně přidat kompost. Ale jen na jaře – podzimní hnojení by rostlinu zbytečně nutilo tvořit nové výhony, které by nestihly vyzrát, a mráz by je mohl poškodit.
Jedna častá chyba, kterou pěstitelé dělají, je sypání granulovaného hnojiva na suchou půdu. Tam se totiž živiny nerozpustí a k rostlině se vůbec nedostanou. Když to přeženete s dávkou, můžete dokonce poškodit kořeny. Proto je vždycky lepší zalít před i po hnojení – a nebo rovnou použít tekutou variantu, která se ředí s vodou a leje přímo ke kořenům.
A pak je tu estetika. V malých zahradách můžou velké túje působit těžkopádně. Jeden dlouhý živý plot bývá často jednolitý, fádní. Když se nehodí ke zbytku výsadby nebo stylu zahrady, kazí celkový dojem.
Dá se to ale řešit. Plot se dá poskládat i z různých druhů – nejen z jehličnanů, ale třeba i z listnatých, opadavých nebo stálezelených keřů. Klidně i z rostlin, které se jinak pěstují samostatně. Když to správně zkombinujete, bude vás plot těšit celý rok – na jaře pokvete, v létě ponese plody, na podzim chytne barvu a v zimě zůstane zajímavý strukturou. Než ale začnete sázet, je dobré probrat výběr s někým, kdo se v tom vyzná.
