Článek
Stigma, které ji doprovází, je však mnohem větší, než by kdokoliv čekal. „Zlatá mládež“ - nálepka, se kterou se setkává téměř denně, a přitom za ni nemůže.
Drahé auto jako terč posměchu
„Nejhorší je, když mi naprosto cizí lidé napíšou zprávu na Instagram, že jsem rozmazlená, a přitom mě vůbec neznají,“ prozradila se atraktivní blondýnka, která právě dokončuje studium na ekonomické škole. Její otec vlastní síť autosalonů a nikdy se netajil tím, že chce, aby jeho dcera měla to nejlepší. „Táta celý život makal, nemáme nic z podvodů nebo tunelování. A přesto mě lidi odsuzují, jako bych snad já sama někoho okradla,“ vysvětluje.
Problém nastal, když se ve škole začaly šířit řeči. Spolužáci, kteří s ní ještě před měsícem normálně kamarádili, se jí začali vyhýbat. Někteří jí dokonce posílali anonymní zprávy, že si všechno nezaslouží a že netuší, jaký je život bez peněz. „Jako by mi dávali za vinu, že jsem se narodila do rodiny, která má peníze. Já jsem si to nevybrala. A ten Mercedes? Jasně, je to luxusní auto, ale většina těch, co nadávají, nemá ani představu, jak těžce na něj táta vydělával.“
Závist je silnější než fakta
„Vidí jen výsledek, ne cestu. Nevidí to, že táta vstával každý den v pět ráno a chodil spát o půlnoci posledních dvacet let,“ podotýká Eliška. Psycholožka Martina Horská, která se specializuje na problematiku mladých lidí, tvrdí, že označení „zlatá mládež“ je často jen manifestací vlastní nespokojenosti těch, kteří nálepku používají.
„Je to komplexní fenomén. Lidé si potřebují ventilovat své frustrace, a bohaté děti jsou snadným terčem. Nikoho přitom nezajímá, že řada těchto dětí má mnohem větší tlak na výkon než jejich vrstevníci. Musí dokazovat, že si svou pozici zaslouží,“ vysvětluje odbornice.
Eliška to potvrzuje: „Táta mi vždycky říkal, že musím být dvakrát lepší než ostatní. Že když něčeho dosáhnu, budou říkat, že to bylo díky penězům, a ne díky mým schopnostem.“
Nejen peníze dělají člověka
Filip je z podobné situace. Jeho rodiče vlastní prosperující IT firmu a on sám má už v jednadvaceti vlastní byt v centru Prahy. „Nepopírám, že jsem měl výhody. Ale také mám zodpovědnost, kterou jiní v mém věku neřeší. Už teď se připravuju na to, že jednou převezmu firmu,“ říká mladý muž, který kromě studia vysoké školy pomáhá rodičům s některými projekty.
„Lidé si myslí, že si jen užívám života. Jasně, občas zajdu do klubu, ale většinou sedím nad knížkami nebo nad prací. Přesto jsem pro mnohé jen ‚fracek ze zlaté mládeže‘,“ popisuje svou zkušenost. Podle něj jsou někteří jeho vrstevníci frustrovaní, protože vidí jen pozlátko, ale nevidí práci, která za vším stojí.
I v bohatství může být samota
„Mít peníze neznamená automaticky mít štěstí nebo přátele. Naopak je těžší najít si skutečné přátele, když nevíte, jestli s vámi lidé kamarádí kvůli vám, nebo kvůli vašim penězům,“ poznamenává Filip.
Eliška má podobnou zkušenost: „Když jsem začala chodit s klukem, který nebyl z bohaté rodiny, jeho kamarádi mu říkali, že jsem si ho vybrala jako ‚charitu‘. To mě fakt ranilo. Já jsem se do něj prostě zamilovala, jeho finanční situace byla to poslední, co mě zajímalo.“ Jak tedy bojovat proti nálepkování? Komunikace a empatie je důležitá. Než někoho odsoudíme jako zlatou mládež, měli bychom se zamyslet nad tím, co vlastně o jeho životě víme. A platí to i opačně - ti majetní by měli mít pochopení pro to, že jejich životní standard může v ostatních budit různé pocity.
Eliška nakonec našla způsob, jak se s situací vyrovnat. „Přestala jsem se obhajovat. Kdo mě chce poznat, pozná mě podle toho, jaká jsem, ne podle toho, co vlastním. A ti ostatní? Ti mě stejně odsoudí, ať udělám cokoliv.“
„Možná je to paradoxní, ale nejbohatší je ten, kdo má kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi pro to, jaký je. A to nemá s penězi vůbec nic společného,“ uzavírá svůj příběh s lehkým úsměvem.
Zdroj: autorský článek
