Článek
Cestování za covidu: Evropa autobusem, testování a divoké noci na Kanárských ostrovech
Rok 2020 byl zvláštní a svým způsobem děsivý. Svět se zastavil a život, jak jsme ho znali, se proměnil v tichou verzi sebe sama. Přesto jsem se rozhodl vyrazit na cesty. Potřeboval jsem uniknout ze stereotypu a zažít něco jiného – něco, co mi připomene, že jsem pořád naživu. A povedlo se to víc, než jsem čekal.
Cesta Evropou: Prázdné autobusy a města jako z postapokalyptického filmu
Vše začalo v Praze. Seděl jsem na prázdné autobusové zastávce, kolem projížděly sporadicky tramvaje a na ulicích skoro nikdo. Nasedl jsem na FlixBus směrem do Mnichova. Jízdenka? Směšných 300 Kč. Pandemie cestování srazila na kolena a ceny jízdenek šly dolů.
Mnichov byl prázdný. Marienplatz, který obvykle praská pod náporem turistů, byl pustý. V ulicích se ozýval jen klapot mých bot. Všude visely nápisy „geschlossen“ – zavřeno. Potkal jsem pár lidí, místní spíš spěchali domů než aby se někde zdržovali.
Další zastávka – Paříž. Cesta stála zhruba 700 Kč, což je za takovou trasu v podstatě zadarmo. Paříž byla ještě surrealističtější než Mnichov. Eiffelovka stála jako obří maják nad městem, ale pod ní jen pár osamělých postav. Montmartre, kdysi plný umělců, byl úplně tichý.
V Barceloně už se dalo cítit trochu víc života. Bary na Las Ramblas byly zavřené, ale pár místních sedělo na obrubnících a popíjelo víno z plastových kelímků. Povídali jsme si, smáli se a na chvíli to působilo jako návrat k normálnímu životu.
Let na Kanáry: Kontroly, testování a úleva na letišti
Letenku na Gran Canarii jsem koupil za neuvěřitelných 20 eur. Tak levné letenky bych za normálních okolností nesehnal. Před odletem mě čekal povinný PCR test – 800 Kč za výtěr z nosu. Stál jsem ve frontě skoro hodinu, zatímco lidé kolem nervózně klopili oči.
Na letišti v Barceloně jsem si připadal jako ve sci-fi filmu. Prázdné haly, masky na každém obličeji a neustálé hlášení o hygienických opatřeních. Při nástupu do letadla nám letušky podávaly balíčky s dezinfekcí a rouškami. V letadle seděl každý ve své řadě – nikdy jsem nezažil tak klidný let.
Gran Canaria: Divoké pláže, nečekaná setkání a noci pod hvězdami
Po příletu mě čekala další kontrola – vyplnění formulářů, měření teploty a ověření testu. Ale když jsem konečně vyšel z letiště, nadechl jsem se teplého oceánského vzduchu a věděl jsem, že tahle cesta stála za to.
Na Gran Canarii panovala zvláštní atmosféra – většina hotelů byla zavřená, na plážích sotva pár lidí. Na Playa de las Canteras jsem měl pocit, jako bych měl celý oceán pro sebe. Večer jsem potkal skupinku mladých lidí, se kterými jsem se dal do řeči. Byli to Italové, co na Kanárech zůstali během lockdownu a už tu zůstali žít.
Jedna z nich, Laura, byla neuvěřitelně charismatická. Celý večer jsme si povídali, popíjeli levné víno a koukali na hvězdy. Skončili jsme spolu na jedné z opuštěných pláží, kde jsme se líbali pod otevřeným nebem. Ta noc se proměnila v něco divokého, vášnivého a nespoutaného. Byli jsme tam jen my dva, vlny šplouchající o břeh a písek, který nám ulpěl na kůži.
Ráno jsme se probudili ještě za svítání. Laura se smála a říkala, že takovou noc už dlouho nezažila. Já jsem se cítil živější než kdy dřív.
Návrat domů a vzpomínky, které zůstaly
Cesta zpět byla klidnější. Po návratu do Prahy jsem si připadal jako bych se vrátil z jiného světa – svět doma byl stále sevřený strachem, zatímco já si s sebou přivezl vzpomínky na tichou Paříž, opuštěné pláže a jednu vášnivou noc pod hvězdami.
Tohle nebyla jen cesta. Byla to připomínka, že i v době, kdy svět stojí, je pořád možné najít volnost, vzrušení a kousek dobrodružství.
Autorsky zpracováno.
Další pikantnosti na našem instagramu zde.
