Článek
Ivan Pilip a Jan Bubeník odletěli na Kubu vybaveni materiály od americké organizace Freedom House. Chtěli tam navázat kontakty s místními odpůrci režimu. Jenže to, co by v demokratické zemi bylo běžným projevem občanské angažovanosti, se na Kubě rychle stalo záminkou pro obvinění z podvratné činnosti. Překvapivé, ale taková byla v té době na Kubě realita.
Hrozilo 20 let vězení
Kubánské úřady je zatkly 12. ledna 2001 v provincii Ciego de Ávila. Důvod? Setkání s dvěma disidenty. Oficiálně jim bylo kladeno za vinu, že se na území Kuby snažili „ovlivňovat občany v rozporu s kubánským právem“ a „jednat v zájmu cizí mocnosti“. Hrozilo jim až dvacet let vězení.
Řešil to celý svět
Na scénu vstoupila diplomacie. Zpráva o zadržení dvou Čechů obletěla svět. Evropská unie, Rada Evropy, ale i americká administrativa vyjádřily znepokojení. V Praze zuřili politici napříč spektrem a v Havaně přistávali diplomaté. Na pomoc přispěchali i zástupci mezinárodní parlamentní unie IPU. Vyjednávání ale dlouho nikam nevedlo.
Úspěch Petra Pitharta
Na Kubě se nakonec objevil i tehdejší předseda Senátu Petr Pithart. Měl s Fidelem Castrem šestihodinové jednání, během něhož se pokusil vysvětlit, že cílem cesty nebyla špionáž ani podpora kontrarevoluce. Přestože odjel zdánlivě bez výsledku, led se pohnul. Bylo to velké vítězství české diplomacie.
Tři týdny ve vazbě
Po více než třech týdnech ve vazbě – část z toho v naprosté izolaci – byla Pilipovi s Bubeníkem nabídnuta dohoda. Pokud podepíší prohlášení, že svým jednáním porušili kubánské zákony (byť nevědomky), mohou odejít. Oba muži dokument podepsali. 6. února 2001 tak opustili zemi. Cestou přes Madrid se 7. února vrátili do Prahy.
Příběh nesmí být zapomenut
Jejich návrat byl vítán jako triumf diplomacie, ale také jako připomenutí, že i v 21. století existují místa, kde za názor můžete skončit za mřížemi. Ivan Pilip později uvedl, že zkušenost byla sice nepříjemná, ale posílila jeho přesvědčení o smyslu obrany lidských práv. A Jan Bubeník? Ten při návratu prohlásil, že jejich příběh nesmí být zapomenut. A neměl by být – už kvůli těm, kteří z kubánských věznic nikdy neodešli.
