Článek
Je všední den ráno, parkoviště před nákupním centrem v Praze je plné jako předvánoční seznam přání a nejeden řidič hledá zoufale to jedno jediné volné místo, kam by mohl vmáčknout svůj vůz. Jenže co to? Zatímco většina lidí manévruje na centimetry, aby nezavadila o vedlejší auto, na obzoru se rýsuje něco, co by mohlo být považováno za moderní monument arogance. Rodinný vůz, který – jako bájný Otesánek – zabral čtyři parkovací místa.
Arogance, nebo neschopnost?
„Jak tohle někdo dokáže?“ ptají se kolemjdoucí. „Je to vůbec možné? Vždyť takový zázrak nevidíme ani u řidičů černých SUV!“ Ano, dříve se zdálo, že podobné chování předvádějí jen majitelé luxusních vozidel typu SUV. Dnes už je ale jasné, že to není o autě, ale o jeho řidiči. A tak nás možná čeká nová vlna parkovacích géniů – obyčejní řidiči v obyčejných rodinných vozech. Zřejmě si myslí, že parkovací místa jsou jako švédský stůl: „Vezmi si, kolik můžeš!“
Parkování jako umělecká performance
Tento mistrovský kousek, kdy jeden řidič dokáže zabrat více míst, než byste si dokázali představit, zasluhuje uznání. Je to jako sledovat moderní balet – auto ladně propluje mezi čárami, a nakonec se elegantně zastaví téměř uprostřed čtyř parkovacích míst. Možná bychom mohli vytvořit novou olympijskou disciplínu: synchronizované parkování, kde je důležité nejen jak rychle zaparkujete, ale kolik míst zvládnete zabrat.
V ceně auta parkovací místa nejsou
Ale proč to vlastně ti lidé dělají? Je to nějaký hluboký psychologický fenomén? Snad se snaží vyjádřit svou nadřazenost nad ostatními? Nebo je to prostě jen neuvědomělý výsledek špatného odhadu prostoru? Možná bychom se měli ptát samotných řidičů, kteří své auto roztáhnou přes několik míst, zda věří, že si v ceně auta zaplatili nejen auto samotné, ale i přilehlá parkovací místa.
Co dělat, když narazíte na "parkovacího barona"?
Pokud se vám naskytne pohled na takový parkovací zázrak, jaký vidíte na titulní fotografii, máte několik možností. Můžete obdivovat mistrovství řidiče a ironicky zhodnotit jeho techniku. Třeba si řeknete: „To je umění! Já bych tohle nedokázal ani po deseti pokusech!“ Nebo můžete zvolit pragmatičtější přístup: projíždět kolem a čekat, až tento parkovací virtuóz odjede a uvolní ta vzácná místa. Nebo se můžete na místě pokusit zorganizovat protest. Transparenty, megafony a hlasité výzvy „Zaber jen jedno!“ by mohly být začátkem nového hnutí za spravedlivé parkování.
Dopad na společnost: Arogance roste
Samozřejmě, tento fenomén má hlubší dopad na společnost. Je to jen další projev rostoucí arogance v naší společnosti, kde lidé ignorují nejen pravidla, ale i základní ohledy vůči druhým. Parkovací místa jsou zrcadlem naší schopnosti spolupracovat – a když někdo zabere čtyři, co to říká o naší ochotě sdílet spravedlivý svět s ostatními?
