Článek
A tak zatímco na náměstí v Novém Boru se leskla nová Škoda 1000 MB coby luxusní cena pro vítěze závodu Tour de Bohemia, Miloš Hrazdíra v touze po jejím zisku rozkmital v závěrečném sjezdu z Kamenického Šenova kolo na osmdesátku, pak se na kostkách (!) pustil řídítek a sebevědomě i vítězně zařval: „Eddy Merckx je dobrej, ale já su lepší!“
Vyhrál auto, ale odjet nemohl
Hrazdíra druhý ročník závodu v roce 1969 skutečně vyhrál, na stupních vítězů si převzal i klíče od auta, jenže odjet s ním ani za mák nemohl, protože nebyl úplně v „šoférské kondici“.
Pět piv na etapu
„Závody se dojížděly pokaždé na pivo, tehdy se to ještě nepovažovalo za doping. Já měl obvyklou míru tak pět piv na etapu, ale Miloš Hrazdíra při poslední etapě Tour de Bohemia do sebe naklopil dvanáct desítek. Vyhrál a dostal za odměnu embéčko,“ vzpomínal před lety na neobvyklý triumf Miloš Fišera, jinak dvojnásobný mistr světa v cyklokrose.
Riskantní sjezd
To vysvětluje i tuze riskantní Hrazdírův dojezd do cíle, přitom míval obvykle ze sjezdů respekt až strach. „Tady Miloš ztratil zábrany a to se pak parádně sjíždělo,“ přidával jeho pozdější reprezentační parťák Jiří Škoda.
Alkohol jako doping
Ne, dnes je to něco nemyslitelného, tehdy byl však alkohol na povzbuzení i na kuráž běžnou součástí vrcholové cyklistiky. I na slavné Tour de France klidně před výšlapem na magický vrchol Mt. Ventoux do sebe elitní profesionálové kopli brandy, kterou si vezli s sebou. Při Závodě míru zase českoslovenští reprezentanti na doporučení trenérů měli v butilce koňak. A třeba Vlastimilu Moravcovi jedno dvě štamprle pomáhaly v závěru ovládnout pár etap a získat v roce 1972 celkový triumf.
Pivo jako „ionťák“
Pivo pak v době, kdy cyklisté jezdili na pouhý jeden bidon i 150 kilometrů, představovalo ideální „ionťák“ k doplnění tekutin i energie, byť Hrazdírových 12 kousků za etapu byl majstrštyk.
Když mu mechanik podával desáté, varoval ho:
„Miloši, vždyť už se motáš.“
Hrazdíra ale na něj přísně pohleděl:
„Jestli mi další nedáš, končím a slezu z kola.“
Mechanik se zděsil a raději hned servíroval další:
„Tady ho, Milošku, teda máš.“
Po závodě bylo podle pamětníků Hrazdírovi samozřejmě blbě, ale auto už mu patřilo. „Pivo bylo opravdu v podstatě doping. Kdysi jsem vyhrál etapu Špindlerův Mlýn – Mladá Boleslav a během ní mi trenér skočil pro točený do hospody. Vzápětí jsem ‚docvakl‘ asi čtyři soupeře, kteří mi předtím odjeli, a minul jsem je jako patník,“ usmíval se pro magazín Téma Fišera.
Kličkovali mezi tanky
Tour de Bohemia se zrodila v roce 1968, první ročník se jel v září jen pár týdnů po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. „Někde jsme kličkovali ještě mezi tanky a transportéry. Bylo to depresivní, ale my jsme měli radost, že zase závodíme,“ vyprávěl reprezentant Jiří Mainuš.
Bojkot Závodu míru
Druhý ročník, který opanoval pivní labužník Hrazdíra, přitom představoval pro Čechoslováky významné klání. O dva měsíce dřív reprezentace kvůli okupaci bojkotovala slavný Závod míru, a tak závod v Novém Boru, který vznikl díky úzké spolupráci s podnikem Borské sklo, byl důležitým představením.
Hrazdíra se stal legendou
Ale zpět k Hrazdírovi. Tour de Bohemia vyhrál dvakrát, postupně se stal československou legendou. Polykal obrovské množství tréninkových kilometrů, klidně v mrazivém prosinci i čtyři tisíce v okolí Brna, a třeba v roce 1982 se stal v 36 (!) letech trojnásobným československým šampionem.
Přivydělával si jako topič
Jenže taky v tvrdé normalizaci působil jako „enfant terrible“, nebál si pustit pusu na špacír a říct si své. Byl opakovaně vyhozen z reprezentace, musel si přivydělávat jako topič. „Miloval na silnici vzruch a často se o něj staral i mimo peloton. Jeho srdce je buchar, plíce dudy. A jeho vůle, to je poklička, pod kterou všechno strčí. Jenom to řečnění je mrzutá věc. On je na kravál machr. Sípá, prská, kušní – potřeboval by kolem pusy blatníky,“ napsal o něm v biografii Furiant novinář Zdeněk Žurman.
Forever young
Zemřel v roce 1990, v pouhých 44 letech na problémy se srdcem. „Po pitvě doktor říkal, že předtím prodělal pět menších infarktů,“ řekl jeho syn Michal, který to v cyklistice dotáhl až na olympiádu v Aténách (2004).
