Článek
Služby carsharingu jsou rychlé, levné a praktické. Zvlášť když potřebujete překlenout jenom pár kilometrů po městě. Třeba poté, co odvezete svoje vlastní auto do servisu. Jenže co když místo auta v perfektním stavu nabídne aplikace vůz, který by technickou kontrolou sotva prošel?
Marketing versus realita
Carsharing od společnosti Bolt zná v Česku skoro každý. Stačí pár kliknutí a během chvíle sedíte za volantem některého ze zánovních vozů značek Toyota nebo Audi. Nabídka aut bývá pestrá, ceny férové, a především – všechno má být jednoduché a bezpečné. Alespoň na papíře, resp. v aplikaci. Můj osobní zážitek ale ukazuje, že praxe může být úplně jiná. Potřeboval jsem se dostat z Hostivaře, kde jsem nechával své auto v servisu, do Hloubětína. Aplikace nabídla Toyotu Yaris – minutu za korunu, kilometr za tři. Auto bylo kousek, tak proč ne.
Prošlo by auto na STK?
Poškození Bolt
Jenže když jsem k autu přišel, ztuhl jsem. Karoserie auta byla doslova polepená nálepkami označujícími poškození. Odřeniny, důlky, škrábance. Ale v tomhle případě už nešlo jen o kosmetické vady. Vůz vypadal, jako by se účastnil několika bouraček. Přední nárazník vypadal, že každou chvíli upadne, oba přední blatníky promáčklé. Podle mého názoru nebyl vůz v technickém stavu, který by mu umožnil legálně projít STK.
Označit vůz jako „špatný“ a poškozený asi nestačí
Poškození jsem nahlásil v aplikaci a s vozem odjel. Domníval jsem se totiž, že když někdo z firmy lepil na auto nálepky indikující poškození, rozhodl na místě, že se vůz může nabízet a je bezpečný. Subjektivně jsem ale auto jako bezpečné nevnímal. Po sedmi kilometrech jízdy jsem jej zaparkoval a opět vůz v aplikaci označil za špatný. Předpokládal jsem, že když označím vůz jako „špatný“, nebude se v aplikaci dále zobrazovat.
Za pár minut si vůz vyzvedl jiný zákazník
O to víc mě zarazilo, že Bolt auto nadále nabízel. Přes aplikaci jsem sice poškození nahlásil, jenže asi za deset minut jsem viděl, jak si auto vyzvedává jiný zákazník a normálně s ním odjíždí. Asi uvažoval stejně jako já. Spolehl se na to, že auto je bezpečné. Jenže co když dojde k nehodě, k nějakému úrazu? Co když se během jízdy uvolní nějaká poškozená část karosérie?
Bolt: Informace nemůžeme sdílet
Rozhodl jsem se proto zeptat přímo Boltu na dotazy typu: „Jak často procházejí auta fyzickou kontrolou? Co se děje, když zákazník nahlásí závadu? Jak firma pozná, že vůz už na silnici nemá co dělat?“ Odpověď přišla v podstatě obratem, ale byla vyhýbavá a bezzubá: „Dobrý den, děkujeme za Váš zájem psát o našich službách. Bohužel většina Vašich dotazů se týká interních informací a procesů, které nemůžeme sdílet. Děkujeme za pochopení. S přáním hezkého dne, Jakub, Bolt.“
Moje důvěra v Bolt skončila
Pro mě taková reakce Boltu znamená, že dnešním dnem končím s využíváním jejich služeb. Domníval jsem se totiž, že důraz na bezpečnost zákazníků patří mezi jejich největší priority. Na svých stránkách firma například uvádí, že „Ať už jedete autem Bolt, nebo nasedáte na koloběžku či e-kolo, buďte bez obav – co se týče bezpečnosti, my se o vás postaráme.“
Bolte, starejte se lépe
Podle mě, milý Bolte, se ale o bezpečnost moc nestaráte. Jinak byste nemohli takové auto půjčovat zákazníkům, kteří dokonce někdy vezou i své blízké a děti. Tím spíše, když jste zákazníkem na poškození vozu upozorněni a vlastně jste ho sami při lepení samolepek i viděli.
