Článek
Můj muž je přesvědčený, že v posteli je mistr. Vždycky, když skončí, leží spokojeně na zádech, usmívá se a čeká, jak ho pochválím. A já se opravdu usměju, přitulím se a řeknu něco v tom smyslu, že byl skvělý. On pak zavře oči s pocitem vítěze a já… já se v duchu uklidním, že hra je zase na chvíli odehraná. Ale za zavřenými víčky si představuji, jak se v týdnu setkám se svým milence. S tím totiž nic hrát nemusím.
Pravda je totiž jiná. Orgasmus s manželem nemám. Nikdy. A přesto on nikdy nic nepoznal. Naučila jsem se dokonale sehrát to, co si myslím, že slyšet a vidět potřebuje. Vzdechy, napětí, dramatické vyvrcholení. Možná by se dalo říct, že jsem výborná herečka. Ale možná je to i trochu smutné, že vlastní muž nepozná rozdíl mezi pravdou a přetvářkou.
Proč to dělám? Protože to je jednodušší. Protože když jsem se mu kdysi dávno pokusila naznačit, že bych potřebovala něco jinak, tvářil se dotčeně. Jako by to byla kritika jeho mužství. Jako by má touha po skutečném uspokojení byla urážkou. A tak jsem to vzdala. Přestala jsem mluvit a začala hrát.
Ale ženské tělo a mysl nejsou stvořené k tomu, aby se smiřovaly s polovičatostí. Touha zůstává, a čím víc ji doma potlačuju, tím víc křičí. A tak jsem si našla milence.
S ním je všechno jiné. Nepotřebuju hrát. Nemusím předstírat, že jsem na vrcholu, když ještě nejsem ani v půlce cesty. Stačí dotek, slovo, pohled – a vím, že mě vnímá. Že mu záleží na tom, jak to prožívám. A tehdy, s ním, orgasmus přichází sám, bez hraní a bez stresu.
Někdo by mohl říct, že je to zrada manželství. Že si to můj manžel nezaslouží. Že jsem zrádkyně. Možná ano. Ale co je větší zrada? To, že hledám uspokojení jinde, nebo to, že doma se mnou žije muž, který mě ani po tolika letech nedovede uspokojit, protože jeho ego neunese představu, že to nezvládá?
Když se na něj dívám, jak spokojeně usíná, někdy mě bodne výčitka. Ale hned ji přehluší realita: on má pocit, že je šťastný a úspěšný milenec. Já mám své tajemství, díky kterému nerezignuju na vlastní touhu. A tak si oba žijeme v iluzi, která paradoxně drží naše manželství pohromadě.
Navenek je všechno dokonalé. Uvnitř to ale drží jen tenká nit přetvářky. A já nevím, jestli se někdy odhodlám ji přestřihnout.
