Článek
Když jsem někdy před patnácti lety vyrazil se svým kamarádem poprvé do Thajska, bylo to super dobrodružství. Moc peněz jsme neměli, ale třítýdenní putování celou zemí jsme si fantasticky užili. V Thajsku totiž moc peněz nepotřebujte. Když tedy víte jak na to. A my věděli. Pad thai na Khaosan Road za 20 korun, přespání u Thajců za 70 korun i se snídaní a skvělé masáže od mladých Thajek za stovku. Jenže pak jsme objevili trochu jiné masáže a bylo vymalováno.
Masáže v Thajsku jsou dvojího druhu. Buď opravdu zdravotní, nebo s tzv. „hepýýýýý endýýýng“. Každý asi tuší, co si pod tím představit. Podle toho, jak moc „happy“ masáž probíhá, také stojí. Většinou se vejdete do tisícikoruny. A stojí to fakt za to. Já se na masážích stal doslova závislý, a jen jsem přistál v Praze, už jsem přemýšlel, jak si našetřím na další cestu. Jak jsem psal, v Thajsku jsem byl už 13×, jenže letos to bylo asi naposled. Proč? Přestal jsem být ostražitý, a to se mi vymstilo.
Byla krásná. Říkala si Lin a když odcházela z mého hotelového pokoje, domluvili jsme se, že druhý den přijde i se svoji kamarádkou. To nešlo odmítnout.
Druhý den opravdu přišla. A opravdu nebyla sama. Vedle ní stála její kamarádka, drobná brunetka se stejným úsměvem, který uměl rozptýlit veškeré pochyby. Přinesly s sebou láhev whisky a hromadu chipsů, což byla na thajské poměry docela luxusní kombinace. Řekl jsem si – proč ne. Vždyť mě čeká poslední večer před odletem, můžu si trochu užít.
Večer plynul rychle. Smáli jsme se, popíjeli a mluvili napůl anglicky, napůl posunky. Bylo to fakt extrémně zábavné. Jenže někdy kolem druhé ráno se mi začaly klížit oči. Whisky byla silnější, než jsem čekal, a únava z celého dne mě dohnala. Padl jsem na postel s tím, že si na chvíli zdřímnu. Holky se ke mně přidaly, ale pak už si nic nepamatuji.
Ráno bylo jako ze špatného filmu. Pokoj prázdný. Žádná Lin. Žádná kamarádka. A hlavně žádná peněženka. Žádný mobil. Žádný tablet, powerbanka – nic. Dokonce mi zmizely i doklady. První minutu jsem jen seděl na posteli a snažil se pochopit, jestli se mi to jen nezdá. Nezdálo.
Na následujících pár dní v Bangkoku bych nejraději zapomněl. Byl jsem bez všeho. Na ambasádě byli naštěstí velmi vstřícní, ale zařídit náhradní doklady, dostat se k nějakým penězům, prokázat identitu a vyřídit návrat do Česka chvíli trvalo. Nestihl jsem zpáteční let, a tak jsem si musel koupit novou letenku – samozřejmě za plnou cenu. Když jsem to celé sečetl, tahle „noc plná zážitků“ mě přišla na zhruba sto tisíc korun.
Jestli jsem se poučil? Rozhodně. Ne snad, že bych měl chuť se do Thajska hned tak nevrátit – ta země má pořád své kouzlo. Ale příště budu mnohem obezřetnější. Jenže nejdříve se musím finančně zahojit. Tohle byl skutečně hodně drahý zážitek.
