Článek
Ještě před pár lety jsem věřil na lásku jako z romantických filmů. Víte, ten příběh, kdy potkáte jednu ženu a všechno do sebe zapadne. Myslel jsem, že jednou najdu tu pravou – krásnou, chytrou, zábavnou, sportovně založenou a vášnivou zároveň. Ale ukázalo se, že tohle je mise odsouzená k neúspěchu.
Dokonalá žena neexistuje…
Chodil jsem na rande, trávil hodiny na seznamkách, dokonce jsem poslouchal rady přátel, kteří mi dohazovali „perfektní ženy“. Jenže pokaždé se ukázalo, že ta, která byla úžasná ve smyslu humoru, neměla žádný zájem o sport. A ta, co milovala turistiku, zase nečetla ani noviny. Postupně mi došlo, že všechny ty ženy, co jsem potkal, byly v něčem skvělé, ale nikdo nesplňoval všechno, co bych si od partnerky přál.
... ale dá se to řešit
Pak mi to došlo. Proč bych se měl snažit najít ideál, když si můžu všechno poskládat? Jasně, bylo to trochu netradiční rozhodnutí, ale dávalo mi smysl. Prostě jsem si „vytvořil“ svoji dokonalou ženu z pěti různých žen.
Katka na víno, Veronika do ložnice
A jak to funguje? Každá z nich má v mém životě svoje místo. Když mám chuť na hluboké intelektuální debaty a večer u vína, zavolám Kateřině. Je to profesorka literatury a vždycky mě ohromí tím, jak vidí svět. Pokud se mi chce vypadnout z města a vyrazit na túru nebo na kolo, domluvím se s Adélou, která má snad víc energie než celé fitness centrum dohromady. Když se potřebuju zasmát a odpočinout si od vážných témat, zajdu s Lenkou na drink. Je to takový chodící vtípek a nikdy se s ní nenudím. Pak je tu Martina, která miluje klidné večery doma. Uvaří, otevře lahev vína, a já se u ní cítím, jako kdybych přišel do svého druhého domova. A nakonec Veronika – s tou se nepotřebuju bavit vůbec. Je to čistá vášeň a intenzivní momenty.
Hraji s nimi fér
Možná to zní komplikovaně, ale ve skutečnosti je to jednoduché. Všechny o sobě ví. Nehraju žádné hry a na nic si nehraju. Každá z nich má možnost říct „ne“ nebo odejít. A víte co? Žádná z nich nechce. Některé mají svůj vlastní život, jiné to prostě jen baví stejně jako mě.
Model win-win
Abych byl fér, není to vždycky růžové. Občas se musím přizpůsobit jejich časovým možnostem. Dvě z nich mají dokonce partnery, takže musím plánovat naše schůzky opatrně. Ale já to nevnímám jako problém. Nepokouším se nikomu ničit životy. Prostě si jen „půjčuju“ to, co mi vyhovuje, a dávám jim na oplátku to samé. Je to takový „win-win“ model.
Není to pro každého
Nejčastěji slýchám, že bych se měl cítit osamělý. Není to tak. Ano, někdy si říkám, jaké by to bylo mít vedle sebe jednu ženu, se kterou bych sdílel úplně všechno. Ale hned si představím všechny ty kompromisy, hádky a přizpůsobování, které by mě to stálo. A víte co? Já si radši užiju svobodu a pestrost, kterou mi můj systém přináší. Není to pro každého, to vím. Ale já jsem spokojený. Dokonalá žena možná neexistuje, ale dokonalý život si můžete vytvořit sami. A já ten svůj mám.
