Článek
Když se po volbách začalo hovořit o možné spolupráci mezi hnutím ANO, SPD a Motoristy, znělo to jako pragmatický sňatek z rozumu. Spojuje je odpor k vládní pětikoalici, voličský tlak na „změnu“ a rétorika o „národních zájmech“. Jenže i v politice platí, že manželství uzavřené z kalkulu často dlouho nevydrží.
Už samotný průběh povolebních jednání působí spíš jako rozdělování kořisti než hledání společného programu. Z informací, které pronikají na veřejnost, to vypadá, že hlavním tématem není, co chtějí tyto strany prosadit, ale kdo dostane které křeslo. Hovoří se o obsazování ministerstev, o rozdělení vlivu ve státní správě – ale nikde nezaznívá, jak by měla koalice řídit zemi.
První výraznou trhlinu zasadil Tomio Okamura svým prohlášením, že „hned po nástupu do funkce“ odvolá policejního prezidenta. Takové vyjádření nejen ukazuje, že si představuje výkon moci bez respektu k nezávislým institucím, ale také signalizuje, že partneři v koalici se budou muset vyrovnat s velmi odlišnými představami o fungování státu.
A teď přichází další, mnohem vážnější problém: osoba Filipa Turka. Motoristé, kteří se do politiky dostali jako protestní hnutí, čelí tlaku kvůli starším Turovým příspěvkům na sociálních sítích. Ty podle mnoha kritiků vykazují sympatie k extrémismu a bagatelizují symboly nacismu. Zatímco se Turek brání, že šlo o ironii či citáty vytržené z kontextu, veřejnost reaguje jasně – během několika dní vznikly petice, které podepsaly desetitisíce lidí. Mezi signatáři jsou Romové, učitelé, aktivisté, ale i politici napříč spektrem. Společný jmenovatel? Odmítnutí, aby takto kontroverzní postava zastávala funkci ministra zahraničí.
To je situace, která by v jakékoli stabilní koalici vedla k okamžitému přehodnocení nominace. Jenže zde sledujeme něco jiného – veřejné hádky, výměny vzkazů přes média a náznaky, že se ANO od Motoristů začíná tiše distancovat. Koalice, která ještě ani nezačala vládnout, už ztrácí důvěryhodnost. A to ne kvůli ideovým rozdílům, ale kvůli základní otázce hodnot.
Pokud se koalice nedokáže sjednotit ani na elementárních etických principech, těžko může přesvědčit veřejnost, že zvládne řešit inflaci, bezpečnost nebo evropskou politiku.
Zdá se, že koalice Čapího a Orlího hnízda – pojmenování, které mělo symbolizovat sílu a novou éru – se začíná rozpadat dřív, než vznikla. A že i kdyby formálně vznikla, uvnitř už doutná konflikt, který dřív či později přeroste v otevřený rozkol. Začít koaliční vládu tím, že desítky tisíc občanů podepisují petice proti personálnímu obsazení jednoho z ministerstev, není dobrý začátek. Další dny ukáží, jak se tohle klubko rozmotá. Jestli se tedy vůbec rozmotá.
