Článek
Rok 1350 je v životopise Karla IV. opředený záhadami. Vládce Svaté říše římské a český král, známý jako rozvážný diplomat a budovatel, tehdy téměř na rok zmizel z veřejného života. Neobjevoval se na slavnostech ani na audiencích, neúčastnil se politických jednání. A přitom šlo o panovníka, jehož přítomnost byla v tehdejším světě klíčová. Co se tedy stalo?
Miloval rytířské turnaje
Odpověď se skrývá v ne zcela známé kapitole života Karla IV. Už od mládí miloval rytířské ideály. Vyrůstal ve Francii, kde byl vychován v duchu dvorské kultury, a rytířské turnaje ho fascinovaly. Není tedy divu, že se jich i jako dospělý panovník rád účastnil. Jenže nikoliv jako divák – nýbrž přímo v brnění, v přestrojení a s kopím v ruce.
Osud mu nepřál, ale přežil
V jednom z takových turnajů – podle historiků nejspíš v severní Itálii nebo dnešním Německu – se mu však osud obrátil proti. Soupeř zasadil Karlovi tak tvrdý úder do brady, že mu ji doslova vylomil. Zranění bylo natolik vážné, že panovník nemohl mluvit, jíst ani se ukázat na veřejnosti. V dobových kronikách se objevují zmínky o jeho „neviditelnosti“, spekulovalo se dokonce o smrti, atentátu nebo vážné nemoci.
Utajení bylo nutné
Dnešní historici se shodují, že tehdejší utajení bylo účelové. Ztratit panovníka v bitce o čest by pro říši byla obrovská ostuda. A ztratit ho kvůli rytířskému rozmaru? Ještě horší. Karel byl v té době čerstvě korunovaným císařem a musel si budovat autoritu. Proto se jeho zranění pečlivě tutlalo.
Raději státník než rytíř
Dlouhé měsíce trávil v ústraní – rekonvalescencí, ale i přemítáním. Právě v této době se údajně rozhodl, že dá přednost roli státníka před rytířským hrdinstvím. Ostatně i jeho pozdější rozhodnutí vybudovat Nové Město pražské, založit Karlovu univerzitu nebo Kodex Maiestas Carolina ukazují, že se z tehdejšího karambolu poučil.
Byl člověk jako každý jiný
Příběh o utajeném zranění Karla IV. dnes připomíná, že i velcí panovníci bývali jen lidmi – se slabostmi, touhami i omyly. A že sláva a moc nemusejí vždy znamenat chladnou racionalitu. Někdy stačí špatně mířená rána v turnaji a z božského císaře je jen zraněný rytíř s vylomenou čelistí.
