Článek
Mohla to být docela prima neděle. Počasí pod mrakem nabízelo možnost pracovat na zahradě, dokonce mě napadlo, že bychom si udělali nějaký pozdní oběd na grilu. Grilovaná zelenina, kuřecí prsa, vinný střik, no prostě idylka. Ano, tak jsem si to vysnila. Jenže znáte to. Člověk míní a děti mění. To moje mění tak, že jsem večer málem upadla vyčerpáním do kómatu. Vyřešila to láhev vína, žádný střik, ale to by se ze mě stal brzo alkoholik. Co se přihodilo? Zkusím to přiblížit pohledem naší tříleté dcery, kterou jsme začali přezdívat „Malá atomovka“
7:30
Vstávám. Matka nikde. Jsem sama. Křičím tak, že se probudí i sousedi z druhého vchodu. Po chvíli přijde máma a tváří se, že je unavená. Radši po ní hodím polštář i s peřinou, aby se probrala. Pro jistotu ještě pořád ječím. Dobré ráno!
7:45
Snídani nechci. Fuj. Pribináček? Blee. Zkusí rohlík. Koukám na něj, jako by mi nabízela šmirgl papír. Křičím. Ona křičí taky. Ranní symfonie.
8:00
Máma cpe prádlo do pračky, ale já se chci koupat ve vaně. Hned. Teď! Křičím. Převléká mě z pyžama. Křičím ještě víc. Máma ztrácí nervy a na pračce zvolí špatný program. Za hodinu a půl bude ječet ona. Hodně.
8:20
Jdeme si „hrát“. Házím hračky po mámě a skáču jí po zádech. Pak se počůrám. Tak trochu. Hodně. Pleny už nenosím, máma to tak chtěla. Vzteká se a slyším sprosté slovo. Ječím.
8:30
Převléká mě znovu. Nechci ponožky. Utíkám jí a jezdím po bytě na motorce. Mám styl. Převrátím psí misku s vodou, vázu s kytkou a ve smyku odřu kus zdi. Máma zase ječí.
9:00
Máma dává něco do trouby. Tahám ji za nohavici, protože chci stavět kuličkovou dráhu. Dá pekáč do trouby, ale zapomene ji zapnout. Za hodinu bude zase ječet. Ach jo. Stavíme dráhu, ale ještě vysypu dvě další bedny hraček. Protože proč ne. Máma mluví něco o blázinci. Nerozumím jí, tak ječím.
10:00
Přichází táta. Vypadá, že věří, že to zvládne. Chyba. Jeho chyba
10:15
Přinesl samolepky. Dostanu k tomu omalovánky. Nezájem. Píchnu pastelkou do papíru. Zbytek samolepek rozsypu po gauči a televizi. Polepím ovladač a psí ocas. Vítězím.
12:00
Máma oběd zvládla. Máme ale něco jiného, než to, co se mělo dělat v troubě. Nechutná mi to a ječím. Jdu spát. Respektive předstírám, že spím. Vzbudím se hned, jak máma zavře oči.
13:30
Jdeme na procházku. Chci bráchovy holínky o dvě čísla větší. Máma rezignuje. Zakopnu na třetím kroku. Pláču. Máma upíjí z flašky a začíná se modlit. Drama.
14:00
Lezu do bazénku. Nahá. Máma zrovna sbírá bobky po psech a nadává. Když mě uvidí, zase křičí. Netuším proč. Tak taky brečím. Máma zase upíjí z láhve.
14:30
Tahám psa za ocas. Kousne mě. Křičím. Matka křičí na psa. Pes uteče. Všichni jsme naštvaní. Máma dopila láhev a začíná se smát. Táta křičí na mámu a přebírá štafetu.
15:00
Jsme na houpačce. Táta mě houpe moc pomalu. Řvu. Houpe moc rychle. Řvu. Houpe správně, ale kouká do mobilu. Řvu. Chci do bazénku. Táta dělá mrtvého. Tak ho probouzím ječením. Funguje to. Táta hledá flašku, tu ale vypila máma
16:00
Hraju si v autě. Křičím, ať otevře okno. Pak ať ho zavře. Otevře kufr. Zavře kufr. Dělá to pomalu. Křičím a šlapu mokrýma nohama po sedadle. Táta šílí.
17:00
Chci párek. Dostanu sekanou. Jsem uražená. Řvu. Babička začne rodičům radit. Táta si otevře pivo. Máma to celé ignoruje a zavírá se v koupelně. Zjišťuje, že zapnula špatný program, Zase ječí
18:00
Modelína je skvělá. Dá se nacpat všude. I do zásuvek a psovi do uší. Máma to vzdává a hledá číslo na psychiatrickou pohotovost. Babička nadává. Já zpívám do karaoke mikrofonu „Holka modrooká“. Táta se s pivem v ruce přidává. Máma brečí.
19:30
Koupání. Klasika. Voda všude. Křičím, že chci, aby máma byla se mnou ve vaně. Nechce. Tak řvu tak dlouho, až nakonec stojí ve spodním prádle vedle vany a zpívá „Kočka leze dírou“. Táta se ptá, jestli se nezbláznila. Já myslím, že jo.
20:00
Spát. Křičím, že nechci. Pak křičím, že chci vodu. Pak, že chci čůrat. Pak, že chci jinou peřinu. Máma usnula vedle postýlky, táta se hádá s babičkou, pes štěká. Nakonec usínám, ale
zítra si to dáme znovu. Musím dostat ten párek přeci…
