Článek
Už dlouho ve mně zraje pocit, že sociální systém, jak ho dnes známe, je nejen neudržitelný, ale také nespravedlivý. Přesněji řečeno – vynuceně solidární s těmi, kdo si v minulosti zkrátka zvykli na to, že se o ně někdo postará. V současnosti odvádím každý měsíc tisíce korun na sociální pojištění, ale jsem přesvědčený, že za 30 let, až půjdu sám do důchodu, mi za to stát nedá prakticky nic. A pokud něco ano, pak půjde o směšnou almužnu, která mi důstojné stáří rozhodně nezajistí.
Proč jsem tak skeptický? Protože čísla nelžou. Podle projekcí Českého statistického úřadu bude v roce 2050 v důchodovém věku více než 35 % populace. Už dnes se na jednoho důchodce skládají méně než dva lidé v produktivním věku – a tento poměr bude dál klesat. Při současném průběžném systému financování, kdy dnešní pracující platí důchody dnešním seniorům, to jednoduše nevychází.
Aby stát udržel důchody na současné úrovni, musel by dramaticky zvyšovat daně, odchod do důchodu posunout ke 70 letům nebo důchody snižovat. Pravděpodobnější ale je, že bude dělat od každého trochu – tedy nikdo nedostane, co by chtěl. A právě to je důvod, proč mě znepokojuje, že do systému dál sypeme peníze, aniž bychom měli jakoukoli záruku, že se nám něco vrátí.
Můj názor je jednoduchý: každý by měl mít možnost se na stáří zajistit sám – ideálně formou individuálního spoření nebo investování. Systém, který nutí pracující generaci povinně přispívat na důchody současných seniorů, zatímco vlastní budoucnost nemá pod kontrolou, bez jakékoliv další finanční nadstavby mi připadá jako zcela špatně nastavený model.
Pochopitelně chápu, že dnešní důchodci neměli tolik příležitostí spořit jako my. Ale současně mě rozčiluje, že stát ze mě dělá rukojmí systému, který nefunguje. Místo toho, abych každý měsíc investoval nemalou částku do portfolia, které mi může generovat pasivní příjem, posílám peníze do bezzubého molochu s nejistým výhledem.
Zní to tvrdě, ale přiznávám: na důchodce přispívat nechci, protože nevěřím, že někdo bude přispívat mně. A zatímco stát dělá, že se nic neděje, generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků se řítí do důchodové chudoby. Je čas začít mluvit nahlas o tom, že současný model skončil. A čím dřív to pochopíme, tím lépe pro všechny.
Jedná se totiž o tzv. index ekonomického zatížení, tedy poměr mezi počtem lidí v produktivním věku (obvykle 20–64 let) a počtem seniorů (65+ let).
· V roce 2023 připadali na 1 osobu starší 65 let přibližně 2,8 osoby v produktivním věku.
· Do roku 2050 se tento poměr má snížit na zhruba 1,7–1,8 osoby v produktivním věku na jednoho seniora, podle projekcí Českého statistického úřadu i Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).
Co to znamená?
Zatímco dnes na jednoho důchodce „vydělávají“ téměř tři aktivní pracující, v budoucnu to budou jen dva nebo dokonce méně. To je zásadní problém pro průběžný důchodový systém, který spoléhá právě na to, že dost lidí pracuje a odvádí peníze na důchody. Já bych si na svůj důchod raději vydělával, resp. spořil sobecky sám.
Zdroje:
