Na elektromobilitu je lepší nemít názor. Žádný totiž není ten „správný“ a autor to často schytá

Článků na téma elektromobility jsem už napsal docela hodně. Od těch, které tento fenomén poslední doby adorovaly, přes neutrální texty až ke článkům, které k elektromobilitě zrovna moc lichotivé nebyly. Asi největší ohlas vzbudil článek o naší podzimní cestě elektromobilem do Brna, která byla skutečně velkým dobrodružstvím.

Tento článek ukázal, jak někteří příznivci elektromobility přemýšlí, jak jsou tolerantní k jiným názorům a také to, jak „na sílu“ jsou ochotni svůj „správný“ názor prosazovat. Klidně i za cenu manipulace a šíření polopravd. Jeden komentující například natočil video, ve kterém sáhodlouze vysvětloval, jak byl můj článek nesmyslný, jak jsem zvolil špatné auto, špatně dobíjel atd. Vše opíral o to, že jsme podle něj jeli malým městským vozem, přitom jsme jeli úplně jiným autem.

Článek prostě ukázal, že když se napíše text o tom, že elektromobilita má stále velké limity, strhne se lavina komentářů, které z autora text udělat manipulátory, hlupáka a někoho, kdo je placem naftovou lobby. Když ale napíši článek, ve kterém o elektromobilitě píši jako o skvělé věci, schytám to stejně. Od příznivců spalovacích motorů. Ti nedají dopustit na svoje osmiválce s výkonem 500 koní a více (netušil jsem, kolik takových aut po českých silnicích jezdí) a elektromobilisty považují za druh určený k vyhubení.

Kdo by si snad myslel, že se u neutrálního článku takové diskuze neobjeví, mýlil by se. V diskuzích se tam totiž „poperou“ oba tábory a nevynechají ani autora textu. Já byl třeba v komentářích obviněn z toho, že jsem v elektromobilu vůbec neseděl, že mě platí elektrárenská lobby, že mě platí naftová lobby, že to je reklama té a té automobilky (žádnou značku jsem v textu nezmiňoval) a samozřejmě také z toho, že jsem nikdy v žádném autě neseděl. Nejenom v elektromobilu.

Diskuze o elektromobilitě jsou často až nečekaně agresivní, a to nejen v internetových komentářích, ale i při osobních debatách. Téměř vždy se zvrhnou v osobní útoky, osočování a zpochybňování kompetence diskutujících. Důvodem může být fakt, že elektromobilita je nejen technickým, ale i ideologickým tématem. Pro jedny je symbolem technologického pokroku a ekologického smýšlení, pro druhé vnucovanou změnou, která omezuje jejich svobodu volby. Do debaty se navíc často promítají i politické postoje – odpůrci ji vnímají jako direktivní krok „shora“, zatímco zastánci jako nezbytný vývoj směrem k udržitelné budoucnosti.

Zajímavé je také to, kdo tyto vášnivé diskuse vede. Na jedné straně jsou technologičtí nadšenci, kteří elektromobilitu vnímají jako revoluci srovnatelnou s nástupem smartphonů. Na druhé pak lidé, kteří vnímají elektromobily jako hrozbu pro svůj životní styl, práci nebo automobilovou kulturu, kterou milují. Do diskuzí ale často vstupují i „profesionální diskutéři“ – jedni šíří přehnaně pozitivní narativ, druzí aktivně vyhledávají a vyvracejí jakékoli pozitivní zprávy. Ať už jsou motivováni přesvědčením, nebo externím zadáním, výsledkem je, že jakákoli racionální debata se vytrácí. Elektromobilita se tak paradoxně stala jedním z nejpolarizovanějších témat současnosti, kde střední cesta téměř neexistuje.