Článek
Což o to, inzerátů je na inzertních portálech hodně, jenže ani po přibližně patnácti pokusech se mi nepodařilo s nějakou uklízečkou domluvit. Problém nebyl ani tak v jazykové bariéře, i když úplně všechny uklízečky, které reagovaly, byly Ukrajinky, ale v jejich ochotě přejet pár stanic metrem a v neochotě sdělit, kolik si za úklid účtují. Dopadlo to tak, že jsme to vzdali a byt si uklidili sami. A jak vše probíhalo?
Na telefonní čísla, která jsem našel na internetu a pod kterými byly nabízeny úklidové služby, jsem poslal totožnou SMS: „Dobrý den, poptávám na zítra nebo pozítří úklid bytu 3+1 po malířích. Předpokládané doba úklidu 6 hodin, adresa Praha 7, metro Hradčanská“. Kolik SMS jsem poslal nevím, možná 25, možná 30. Zpátky přišlo 13 odpovědí a všechny skoro stejné: „Dobri den kolik na hodinu“, případně: „Vase nabídka“.
Poctivě jsem napsal, že počítám s cenou cca 250 korun za hodinu. Asi to bylo málo, protože zpátky reagovalo už pouze 5 uklízeček. Jedna to vzdala po informaci, že chci jednorázový úklid, nikoliv každý týden, druhá přestala komunikovat poté, co jsem ji napsal, že je to úklid po malířích a tři to vzdaly poté, co jsem jim napsal, že bydlíme u metra na Hradčanské. Jedna z nich napsala: „To je daleko takze ne“, zbylé dvě ztichly úplně.
Musím říci, že mě to dost překvapilo. Hodinová sazba 250 na hodinu znamená cca 42 tisíc hrubého měsíčně. Nezním sazby v úklidových firmách, nákupních centrech ani hotelech, ale pocitově si myslím, že na těchto pozicích dostávají méně. Přesto se ze 13 odpovědí nepodařilo domluvit ani jednu spolupráci. Takže fakt asi málo peněz. Protože že by metro Hradčanská byla pro pražské obyvatele tak zoufale nedostupná lokalita, to si vážně nemyslím.
Zdá se, že problém sehnat v Praze uklízečku „narychlo“ je širší a má víc vrstev. Praha je město, kde je poptávka po úklidových službách trvale vysoká – od domácností přes kanceláře až po krátkodobé pronájmy typu Airbnb. Uklízečky, které pracují na volné noze, proto mají kalendář často plný na týdny dopředu a nemají motivaci brát jednorázové zakázky. Ty jsou totiž méně výhodné – bez záruky opakování, často s větší fyzickou náročností (například právě po malování), a navíc s nutností dojíždění, které jim zabere stejně času jako samotný úklid.
Dalším faktorem je postupná profesionalizace úklidových služeb. Mnoho žen, které dříve pracovaly „na vlastní pěst“, se dnes přesunulo do agentur, které jim zajišťují stabilní přísun zakázek i administrativní zázemí. To ale znamená, že jednorázový úklid pro soukromou osobu mimo agenturu je pro ně zkrátka méně atraktivní. A u těch, které nadále fungují samostatně, se navíc zvyšují náklady – ceny dopravy, čistících prostředků i času, který mohou věnovat dlouhodobějším klientům. V součtu to znamená, že v Praze sehnat někoho ochotného přijít uklidit „hned zítra“ je dnes spíš otázka štěstí než peněz.
