Článek
Autorství tohoto článku musím, alespoň tedy zčásti, připsat dvěma neznámým ženám, které si daly ranní dostaveníčko ve stejné kavárně, ve kterém jsem měl sjednanou schůzku se svým zákazníkem. Nemluvily nijak hlasitě, přesto nešlo jejich konverzaci přeslechnout. Kavárna má totiž stolečky velmi blízko u sebe a většinou je potřeba si místo rezervovat. Přesednout si bohužel nešlo, takže zatímco jsem čekal, než přijde zákazník, vyslechl jsem cca desetiminutovou úvahu nad tím, jaká je role partnera. Alespoň tedy ve světě, ve kterém žijí dotyčné dámy.
Málo vydělává
V principu šlo o to, že si jedna z žen stěžovala kamarádce na to, že manžel nosí domů málo peněz. Neřekla sice kolik, ale vzhledem k tomu, že seděla v kavárně, kde káva stojí 90,- korun a nejlevnější zákusek dokonce 150,- korun, bídou asi netrpí. Manžel prý dokonce chce, aby bylo doma uklizeno a dostal večeři. Tak to tedy alespoň viděla ona. Kamarádka souhlasně přikyvovala s tím, že jestli se mu to nelíbí, tak ať táhne (sic!).
Stereotyp našich babiček
Samozřejmě neznám kontext, dlouho jsem debatu nevnímal, přesto jsem z odposlechnuté části rozhovoru pochopil, že obě dvě dámy vyznávají stereotyp našich babiček. Tedy, že „chlap se stará o finance, žena o děti a domácnost.“ Je prý sice pravda, že podle odhadů může dítě od věku mimina až do maturity přijít rodiče na dva milióny korun, ale přeci jen…
Nekončí to většinou dobře
Samozřejmě, že takový model může někomu vyhovovat. Jenže z debaty obou žen také vyplynulo, že by dámy preferovaly spíše trochu upravenou variantu uvedeného modelu. Tedy „chlap se stará o finance, a když bude chtít jídlo, tak si nakoupí a uvaří si ho.“ I takové vztahy jistě existují, ale troufám si tvrdit, že dříve nebo později skončí krachem.
Dcero, najdi si bohatého a hezkého ženicha
Mnohé ženy si myslí, že je potřeba si najít především bohatého partnera. Nebo alespoň takového, který bude ochoten a schopen rodinu zabezpečit a přitom nebude „obtěžovat“ manželku s tím, že by třeba mohla připravit večeři, když on je do večera v práci. Tyto ženy tak velmi často rezignují na nějakou citovou rovinu vztahu. Sedí v kavárně, v mimochodem v době mateřské dovolené pravděpodobně za peníze od manžela, protože rodičovské příspěvky nebývají tak vysoké, aby stačily na sklenku prosecca a pomerančový fresh, a manžela, který je v tu dobu pravděpodobně v práci, pomlouvají. V tomto konkrétním případě dámy ještě navíc řešily, jak manžel necvičí, jenom se cpe a má břicho.
I muži umí přebalovat
Nejsem vůbec zastáncem modelu, že žena má stát doma u plotny a starat se o děti. Naopak. Nevadí mi, když žena opraví pračku a muž přebaluje mimino. V době, kdy existují rozvážkové služby, úklidové firmy a služby „hodinových manželů“, se dle mého názoru mají vydělané peníze využít právě k tomu, aby si rodina dopřála co nejvíce společně stráveného času. Degradování partnera/manžela na nějaký bankomat a všeuměla, který musí umět opravit žehličku, pračku i auto, mi přijde poněkud dehonestující a dávno překonaná teorie. Tím spíše, když málokterá z žen, která manželovi vyčítá neschopnost opravit rozbitý vysavač, umí uplést například svetr, případně uvařit svíčkovou.
Jak se na „rozdělování rolí“ ve vztahu díváte vy?
