Česká silvestrovská apokalypsa aneb prázdné regály, boj o vajíčka a česnekovou pomazánku

Bývaly doby, kdy jsem si Silvestra skutečně užíval. Diskotéky, kamarádi, oslavy do pěti do rána. Jednou jsem dokonce v tombole vyhrál tanec se striptérkou a digitální fotoaparát. Ty časy jsou už ale dávno pryč. Dnes si Silvestra užívám s rodinou, dobrým rumem, doutníčkem a setkáním se sousedy. Ještě před covidem jsme jezdili na Silvestra někam do tepla, teď už jsou ale letenky tak drahé, že je lepší zůstat doma. Navíc, ani se nemusíme moc snažit a můžeme i v Praze zažít situace jako v té nejhladovější africké zemi.

Češi si asi myslí, že během Vánoc a Silvestra může začít válka nebo nastat hladomor. Případně obojí. V obchodech to pak vypadá jako v těch nejchudších afrických státech, kde se o jednu kotletu dělí celé vesnice. Nevěříte? Jděte se do nějakého nákupního centra podívat. Je to ale jenom pro otrlé vyznavače toho největšího bizáru. Kdo si totiž chtěl v posledních dnech a hodinách roku 2024 koupit něco dobrého na zub, musel se obrnit nejen velkou trpělivostí, ale také počítat s tím, že si toho domů moc nepřinese.

Prázdné regály, u vitrínky s vajíčky si dvě dámy vjíždějí do vlasů, která z nich sáhla první po posledním platu vajíček, fronta u pultu s nevábnými pomazánkami čítá asi 30 lidí, u samoobslužných pokladen se lidé hádají, kdo přijel s vozíkem ke skeneru dříve. Totální chaos, důstojnost bere za své, hlavně urvat poslední rohlík, kelímek česnekové pomazánky, láhev „bublinek“ a běžet na parkoviště hledat auto.

Chápu, že poslední den v roce si chce spousta lidí dopřát to, co běžně během roku nejí a nepijí. Já si také nedávám rum z Hondurasu každý den, ani se necpu uzeným lososem nebo španělskou šunkou z Andalusie. Ale kdyby byl nákup těchto dobrot podmíněn tím, že podstoupím podobné šílenství, jaké jsem dnes viděl v jednou nákupním centru v Praze, budu raději chroupat měsíc staré vánoční cukroví a pít čaj s citrónem. Lidi, neblázněte. Je to Silvestr, nikoliv mobilizace.