Článek
Čtenářky se mnou asi nebudou souhlasit, ale já osobně se domnívám, že ženy jsou často mnohem zákeřnější a vypočítavější než muži. Ano, i muži jsou mnohdy velcí syčáci a při rozvodu nechají manželce sotva jednu podprsenku a struhadlo na okurky. Ubohé, ale čitelné. To ženy to dělají jinak. Rafinovaně. Jako moje, dnes už naštěstí bývalá, přítelkyně.
Když jsme se seznámili, tvrdila, že není ve vztahu, byla ale vdaná a svého asi o 20 let staršího manžela finančně pěkně využívala. Že je vdaná, se provalilo asi po půl roce, to, že manžela brutálně využívala jsem zjistil mnohem později. Ve chvíli, kdy zjistila, že leží v nemocnici a je na tom tak špatně, že se z ní už asi nevrátí. Sotva se to dozvěděla, začala jednat. Prý aby ochránila dědictví pro svoji dceru před dětmi, které měl její manžel s jinou ženou.
Sehnala si velké auto a z jeho bytu, od kterého měla nepochopitelně klíče, odvezla spoustu věcí. Golfové hole, sbírku hodinek, hotovost, elektroniku, oblečení, atd… To samé z jeho chalupy. I od té měla klíče. Nechápu, kde je vzala, ale měla, a i z chalupy odvezla, co se dalo. I elektrokola, ačkoliv na kole neumí jezdit. Věcmi zaplnila celou garáž. Byt i chalupu načerno pronajala a myslela si, jak na všechny vyzrála. Taková lidská hyena.
V té době jsem se rozhodl, že s takovým člověkem nemůžu být pod jednou střechou. Když už jsem se chystal jí to oznámit a odstěhovat se, požádala mě o půjčku. Prý ji chybí 300 tisíc na to, aby si koupila byt. Jenom 300 tisíc, divil jsem se. Vždyť její výplata byla slabých 40 tisíc čistého. Nic netajila. Prý vybrala miliony z účtu bývalého manžela, ke kterému měla stále dispoziční právo.
Za mě zlodějka, která si zaslouží kriminál. Skončilo to hádkou a mým vystěhováním z jejího domu v podstatě ze dne na den. Zapřela mi všechno, co jsem tam nechal. K účtu jsem jí ale dispoziční právo nedal. Naštěstí. I na mě to ale zkoušela. Prý kdyby se mi něco stalo, aby někdo mohl třeba zrušit platby za mobil nebo uhradit různé platby. Jak jsem se k celé situaci postavil?
Chtěl jsem to řešit právní cestou, připravila mě skutečně o hodně. Právník i moji blízcí mi to ale rozmluvili. Dokazování, praní špinavého prádla, finanční i časová náročnost celého problému… Vzal jsem to nakonec jako poučení. Sakra drahé, ale poučné. Našel jsem si novou a hodnou partnerku, žijeme v domečku se zahrádkou, jezdíme na výlety, chodíme na Náplavku na vínko a moji zkušenost se zlatokopkou bereme oba jako něco, co vůbec nestojí za řeč, natož za nějaký vleklý soudní spor. Užíváme si jeden druhého, a to je mnohem víc, než krabice plná peněz a dvě ukradená elektrokola v garáži.
