Článek
Na tuhle dovolenou jsem se těšil celé jaro. Řecko pro mě vždycky bylo synonymem pohody – dobré jídlo, teplé moře, slunce, které pálí až do večera. Pronajali jsme si s přítelkyní malý apartmán na Korfu a hned první večer jsme vyrazili do blízké taverny. Malé stolky na pláži, vůně grilovaného masa, usměvaví číšníci. Všechno hrálo.
Najedli jsme se výborně, a když jsme odcházeli, chtěl jsem udělat to, co považuju za slušnost – zasmál jsem se, zvedl ruku s rozevřenými prsty a kývnul směrem k číšníkovi. Takové to přátelské gesto na rozloučenou. Jenže místo úsměvu mi číšník věnoval zamračený pohled a udělal krok směrem ke mně. V očích měl něco, co bych nazval podrážděním nebo opovržením.
Chvíli bylo ticho. Pak ke mně přišel druhý číšník a anglicky mi polohlasem řekl: „Tohle prosím nedělejte, je to u nás urážlivé.“ Nechápal jsem. Omluvil jsem se a večer začal pátrat. Až tehdy jsem zjistil, že v Řecku je gesto s rozevřenou dlaní směrem k někomu – takzvaná „moutza“ – považováno za vážnou urážku. Je to gesto, kterým Řekové vyjadřují pohrdání. V podstatě tím druhému říkáte „Táhni!“, ale s mnohem silnějším podtextem.
Původ tohoto gesta sahá až do byzantských časů, kdy se provinilcům ve veřejné hanbě roztíraly nečistoty po obličeji – právě otevřenou dlaní. Tahle symbolika přežila staletí. A dnes? Když v Řecku natáhnete dlaň s roztaženými prsty směrem k člověku, vnímá to jako výsměch nebo urážku jeho důstojnosti.
Mně samotnému to přišlo neuvěřitelné – vždyť u nás se takhle běžně mává, i dětem ve škole nebo sousedům přes ulici. Ale právě v tom je síla kulturních rozdílů: co je v jedné zemi běžné, může být jinde nepřijatelné.
Od té chvíle jsem si v Řecku dával velký pozor. Na pozdrav stačilo říct „efcharistó“ nebo přikývnout. Ruce jsem radši nechával klidně u těla. Ne proto, že bych se bál – ale protože jsem pochopil, že respekt k místním zvyklostem není jen zdvořilost, ale nutnost.
