Článek
Stala se nám doma věc, která už asi potkala mnohé z vás. Prasklo těsnění u pračky. Takové to těsnění, které doléhá ke dvířkům bubnu. Já osobně si tedy myslím, že neprasklo, ale že ho rozřízla nějaká zapomenutá vlasová sponka v prádle mojí ženy, ale v principu to je úplně jedno. Pračka prostě teče. Co teď? No přeci zavoláme opraváře praček a bude hotovo. Jenže nebylo.
Řemeslník? Počkáte si a draze zaplatíte
Sehnat řemeslníka je totiž v dnešní době malý zázrak. Po dvou týdnech marného hledání opraváře jsme proto museli začít přemýšlet o improvizaci. Prádlo jsme začali vozit ke tchýni a doma začalo peklo kvůli tomu, že neumím vyměnit ani obyčejné těsnění u pračky. Neumím. No a co? Moje žena také neumí svíčkovou nebo uplést šálu. Raději jsem ale tyhle argumenty nevytahoval a sháněl opraváře dál.
Na tohle vám nikdo nepřijede. Kupte si novou pračku
Jenže nikomu se na tak malou zakázku za pár korun jezdit nechtělo. Jeden opravář mi dokonce řekl, ať si koupím novou pračku, že na takovou „prkotinu“ mi nikdo nepřijede, nebo mě to bude stát tolik, že ta nová pračka bude jenom o trochu dražší. Všichni prý raději mění řídící jednotky, nebo motory. Víc na tom vydělají. Bohužel měl pravdu. Po dalších třech dnech se mi však podařilo sehnat opraváře, který byl ochoten přijet a těsnění vyměnit. V telefonu se sice kroutil, ale nakonec jsem ho přemluvil.
Auto měl lepší než náš ředitel
Nevěděl, kdy přijede, prý někdy odpoledne a zavolá hodinu předem. Vzal jsem si v práci volno a od 12 hodin čekal na opraváře. Přijel v 7 večer, bez toho, že by volal. Zaparkoval zánovní SUV BMW před domem a vběhl dovnitř se slovy: „Nemám moc času, ale snad to nějak rychle pořešíme.“ Po pár minutách koukání do pračky zmizel do auta pro nářadí. Pak začal něco dělat, přitom si stihl říct o pití a o kávu. V tu chvíli mi bylo jasné, že mě tahle oprava vyjde draho.
Když platíte zlatem za základní opravu
Oprava trvala celkem asi 30 minut. Z toho polovinu času strávil opravář pitím kávy a doporučováním nové pračky. Prý by mi zajistil slevu. Když zapnul opravenou pračku, voda skutečně netekla. Hurá. „Tak co jsem dlužnej“, ptám se. „Těsnění je 750 (na internetu je za 290 korun, pozn. autora), práce 2 tisíce a doprava taky 750., takže celkem tři a půl,“ bez mrknutí oka řekl opravář a položil prázdný šálek od kávy na pračku. Dal jsem mu 3.500,-Kč, účtu jsem se nedočkal. Prý mi ho pošle mailem, že nemá tiskopisy u sebe. Hádejte. Poslal?
Zlaté české ručičky? Zákazník jako rukojmí
Tento příběh není ojedinělý. Řemeslníků je na trhu zoufale málo, a ti, kteří jsou k dispozici, si mohou diktovat ceny i podmínky. Bohužel, kvalita práce mnohdy neodpovídá tomu, co si za práci řeknou. My, zákazníci, jsme však mnohdy jejich rukojmími. Když protéká záchod nebo neteče voda, co nám také zbývá?
Ano, řemeslo má zlaté dno. Ale občas to zlaté dno najdeme spíše v kapsách těch, kteří se „kochají“ nad protékajícím kohoutkem či rozbitou myčkou, jakýže to mají zase „kšeft“. A my ostatní? Čekáme – na šikovného a férového řemeslníka, který možná nikdy nepřijde.
