Článek
Přetáčení tachometrů má v současné době v podstatě pouze jeden důvod. Prodávající ojetého vozu chce auto prodat dráž, než je jeho reálná cena odpovídající ujetým kilometrům. Proto se stavy na tachometru ojetin často upravují. Samozřejmě, že směrem dolů. Čím méně kilometrů, tím lépe. V menší míře pak tachometry stáčí i zaměstnanci, kteří mají firemní auto také k soukromému využití, a nájemci aut na operativní leasing, kteří nechtějí platit nadlimitní kilometry. I proto se dnes při nákupu ojetého vozu doporučuje profesionální prověření ujetých kilometrů a jeho technického stavu.
Přetáčení tachometrů před rokem 1989
Tachometry se kvůli výhodnějšímu prodeji ojetin pochopitelně přetáčely i před rokem 1989. Tehdy se ale tachometry běžně přetáčely také opačným směrem. Dělali to především řidiči z povolání, aby mohli vykázat vyšší kilometrové nájezdy a tím pádem i vyšší spotřebu benzínových kupónů. Palivo se totiž nekupovalo za hotové, ale za tzv. „talony“. Ty pochopitelně končily buď v kapse řidiče, který si pak za ně kupoval benzín do vlastního auta, nebo se s nimi čile obchodovalo.
Autoškola byla „zlatý důl“
Před rokem 1989 jsem na „vedlejšák“ pracoval jako učitel autoškoly a tímto způsobem jsem si bez problémů pokryl měsíční spotřebu své škodovky. Denně jsem na tachometru školní „stopětky“ natočil přibližně 50 kilometrů navíc, což mi na moje soukromé jízdy pohodlně stačilo. Měsíčně jsem si tak totiž „natočil“ přibližně tisíc kilometrů navíc, což na víkendové jízdy na chalupu, nebo někam na výlet, pohodlně stačilo. Dokud jsem neměl „dělníka“ stáčel jsem tachometry vrtačkou. To ale moc pohodlné nebylo. Jenže sehnat „Dělníka“ nebylo jen tak
K přetáčení posloužila i vrtačka
Tachometry měly u tehdejších vozů bowdenový náhon. Ten stačilo odpojit, připojit k němu motůrek napájený z autobaterie a kilometry naskakovaly. Proč? Čím více „ujetých“ kilometrů, tím více bylo potřeba benzínu. No, a protože se deklarované kilometry reálně neujely, zbyly kupóny na benzín do vlastního auta. Takovému „udělátku“ se nejčastěji říkalo „Dělník“ a bylo to docela nedostatkové zboží, se kterým se čile obchodovalo. Kdo si nesehnal „Dělníka“, připojoval bowden na obyčejnou vrtačku.
Přetáčeli i ti, co neměli vlastní auto
V době před rokem 1989 však auto neměl rozhodně každý. Přesto skoro každý podnikový řidič podle pamětníků přetáčel. Kupóny se totiž daly vyměnit. Měnily se třeba za kvalitní maso, banány, džíny, nebo zahraniční gramofonové desky. Doba byla prostě taková. Já například za benzínové kupóny vyměnil zahraniční alkohol a kvalitní maso na svatbě dcery. Málokdo tomu už dnes uvěří, ale dát si tenkrát nefalšované Cinzano, nebo pravou svíčkovou, nebylo v tehdejších restauracích úplně běžné. Naštěstí už je tahle šílená doba pryč. Nebo není?
