Článek
Výsledek čtvrtfinále mistrovství světa v ledním hokeji mezi Českem a Švédskem, porážka 2:5, na první pohled bolí. Obzvlášť když si připomeneme loňský zlatý úspěch z domácího šampionátu. Jenže místo zklamaného reptání je možná načase si přiznat, že jsme dostali přesně to, na co dnešní český hokej objektivně má. Prohra se Švédskem rozhodně není ostuda. Je to odraz současné reality.
Nabušený tým Švédů
Švédský tým přijel na letošní šampionát nabitý. Devatenáct hráčů z NHL, a zdaleka ne jen do počtu. Žádné čtvrté lajny, žádní náhradníci, ale ostrá jména, která hrají stabilně v prvních dvou formacích „svých“ klubů. A podle toho to na ledě také vypadalo. Hra pět na pět byla od začátku až do konce v režii Švédska. Jistota na puku, precizní přechody do útoku, důraz v osobních soubojích, sebevědomí, kreativita. Češi jim ve většině herních situací prostě nestačili. A to nejen fyzicky, ale především herním myšlením.
Extraliga za NHL zaostává „o parník“
Třeba Ticháčkova šance ve druhé třetině – a hlavně to, jak s ní naložil – byla jasným kontrastem mezi hráčem z české extraligy a obráncem z NHL. Nebyl to jediný moment, kdy se ukázalo, že rozdíl mezi těmito dvěma soutěžemi je dnes propastný. A nelze se tomu divit. Extraliga už roky přešlapuje na místě, zatímco zámořský hokej se stále posouvá.
Voženílkův světlý okamžik nic nezměnil
Ano, v českém dresu byli špičkoví hráči – Pastrňák, Nečas, Červenka, Špaček. Ale hokej je týmová hra. Když se v sestavě objeví hráči, kteří by ještě před pár lety na reprezentaci neměli ani pomyšlení, jako třeba Voženílek, ukazuje to na šíři (nebo spíš úzkost) dnešního českého výběru. A to i s vědomím toho, že to byl zrovna Voženílek, kdo přihrával na druhý český gól. S výjimkou první formace byl rozdíl mezi Českem a Švédskem bolestně znatelný.
Ze snu do reality
Ani brankář Vejmelka nás příliš nepodržel. Obrana nestíhala. V útoku jsme se jen stěží dostávali k souvislému tlaku. A powerplay pět minut před koncem? Předčasný risk, který se vymstil. To není výpadek formy. To je systémová slabost. A pokud chceme být v budoucnu konkurenceschopní, musíme si přestat lhát do kapsy. Loňské zlato? Ano, to se povedlo. Ale ten titul byl spíše dílem souhry výjimečných okolností – domácí prostředí, forma, trochu i štěstí. Letos jsme se vrátili zpět do reality.
