Článek
Po dvaceti letech manželství vás už jen tak něco nepřekvapí. Naučíte se číst mezi řádky. Třeba když vám žena při snídani položí ruku na rameno a zašeptá: „Co kdybychom dnes večer vyrazili na večeři… jen my dva?“ — víte, že se něco děje. Buď ztrácí trpělivost s vaším froté županem, nebo si spletla datum výročí. Ale stejně souhlasíte. Protože taková nabídka se už nemusí opakovat. Celý den jsem byl jako na trní a představoval si, jaké to bude. Měl jsem úplné mrazení v zádech.
Slušelo nám to
Vybavím si tu scénu přesně. Ona v šatech, které jsem už pár let neviděl. Já oholený a v košili, kterou jsem vytáhl z té části skříně, kam sahám jen při pohřbech a v dny daňových přiznání. Restaurace svítila měkkým světlem, hrála hudba, kterou nešlo identifikovat ani žánrem, ani melodií. Obsluha skvělá, ale vše si mi tak nějak rozplývalo a zároveň splývalo v jeden jediný obraz.
Vína bylo víc, než mělo
„Dáme si víno?“ zeptala se a já souhlasil. Pak další sklenku. A pak přišel steak tak měkký, že se rozplýval na jazyku. A nakonec dezert s názvem „Sladká díra“. Skoro až sprostý název, co? Povídali jsme si, smáli se, dotýkali se koleny pod stolem. Dokonce jsem si dovolil jemný narážkový vtip, který by mi běžně neprošel. Ona se jen usmála. Říkala, že ten večer bude „náš“. A já uvěřil. Aby ne. Věděl jsem, co v ní dříme za šelmu.
Situace byla ideální
Cestou domů jsme nebrali tramvaj. Šli jsme pěšky, ruku v ruce, jako tehdy v devadesátém osmém, když ještě nebylo běžné, že máte na rande doma chůvu. Když jsme dorazili domů, děti spaly, pes neštěkal. Celý byt jako by držel palce. A pak jsem si „jen na chvíli“ lehl na gauč. Jen na chvilku, než si manželka odlíčí řasenku. Pamatoval jsem si ještě zvuk vody v koupelně… a pak až ráno.
Někdy příště
Probudil jsem se s dekou přes rameny a lístečkem: „Třeba příště. Zase.“ Takže tak. Slíbila mi hezký večer – a on skutečně hezký byl. Jen ne ten, který by končil svíčkami v ložnici. Spíš ten, co končí s plným břichem, měkkým gaučem a výčitkami. Ale co – manželství je hlavně o lásce. A někdy taky o usínání po dezertu. Vynahradili jsme si to jindy. Nic jsme neplánovali a bylo to super.
