Článek
Káva, ten voňavý nápoj, který si dnes spojujeme s pohodlím kaváren a moderních espresso strojů, měl v socialistickém Československu svou specifickou podobu a rituály. Jak se tedy káva v této éře připravovala a konzumovala?
Káva na příděl a její náhražky
V období socialismu nebyl výběr kávy zdaleka tak bohatý jako dnes. Káva byla často nedostatkovým zbožím, což po válce vedlo k jejímu přídělovému systému a k používání náhražek. Nejčastěji dostupnou kávou byla tzv. „standardní káva“, která měla od skutečné kávy často daleko. Byla to směs pravé kávy a různých náhražek, jako byl čekankový kořen nebo žaludy, které měly zajistit dostatečnou zásobu pro obyvatelstvo.
Jedním z populárních nápojů byla melta, směs ječmene, žita a cikorky. Melta byla levná a snadno dostupná, často se pila zejména v domácnostech, kde se taková káva podávala i dětem nebo kde byla potřeba ušetřit.
Mletí kávy doma a v samoobsluhách
Většina rodin měla v sedmdesátých a osmdesátých letech doma vlastní mlýnek na kávu. Kávová zrna se kupovala nemletá a mlýnek byl základním kuchyňským nástrojem. Mletí a pití kávy bylo mnohdy takovým malým rituálem, při kterém se často sešli členové rodiny. Čerstvě namletá káva provoněla celý byt a navodila pohodovou atmosféru. Ruční mlýnky byly různých typů a velikostí, od malých přenosných modelů až po větší stolní verze. Elektrické mlýnky byly v té době vzácností a spíše luxusem.
Lidé také často využívali mlýnky, které byly k dispozici v samoobsluhách. Tyto mlýnky byly většinou umístěny v oddělení s kávou, a zákazníci si tak mohli čerstvě zakoupenou kávu sami umlít. Tento proces přispíval k intenzivní vůni kávy, která se linula celou prodejnou a lákala další zákazníky. Možná si na to pamatujete. V tehdejších samoobsluhách voněla buď namletá káva, nebo rozlité mléko, z prasklých igelitových sáčků.
Příprava a konzumace kávy
V socialistickém Československu se o espressu ani nesnilo. Nebyly na to přístroje. Alespoň ne ty domácí. Běžným způsobem přípravy kávy byl tzv. „turek“. Turek, jak se mu říkalo, byl vlastně velmi jednoduchý způsob přípravy kávy. Mletá káva se zalila vroucí vodou přímo v šálku. Výsledkem byl silný nápoj, často s usazeninou na dně šálku. Vzhledem k absenci filtrů se káva musela nechat chvíli stát, aby se sedlina usadila.
Do kávy se často přidával rum nebo mléko Tatra. Mléko Tatra, husté kondenzované mléko, bylo oblíbeným doplňkem kávy a dodávalo jí specifickou chuť. Rum zase přidával kávě trochu alkoholového nádechu, který byl obzvlášť oblíbený během zimních měsíců nebo při společenských setkáních. Kostkový, nebo tzv „Bridge“ cukr pak ležel v cukřenkách na stolech ve většině tehdejších obýváků.
Káva v kavárnách a restauracích
Navzdory omezeným možnostem doma, kavárny v Československu byla místa, kde si lidé mohli dopřát kvalitnější kávu. I zde však byla nejčastějším nápojem právě turecká káva, maximálně tzv. „mokka“. Kavárny byly často centra společenského dění, kde se scházeli intelektuálové, umělci i běžní občané, aby diskutovali, četli noviny nebo si jen užívali atmosféru.
Káva byla také důležitou součástí pracovního života. Na úřadech, v kancelářích i v továrnách se během přestávek podávala káva, která byla často jediným dostupným povzbuzením během dlouhých pracovních dní. Ostatně pozvání typu „přijď na kafe“ se používá dodnes.
Káva v socialistickém Československu nebyla jen nápojem, byla součástí každodenního života a kultury. Přestože možnosti byly omezené a kvalita často kolísala, káva si našla své pevné místo v srdcích lidí. Ať už to byl obyčejný „turek“ s rumem nebo mlékem Tatra, nebo prostá melta, káva byla vždy příležitostí k zastavení a užití si malého okamžiku pohody v hektickém životě socialistické reality.
Pamatujete „turka“ s rumem?
