Článek
Nedávno jsem narazil na článek, který srovnával Tatry a Krkonoše. Titulek byl jednoduchý a úderný: „V Tatrách je levněji než v Krkonoších.“ Autor článku si postěžoval, že si v Krkonoších dal smažený sýr za 390 korun, zatímco v Tatrách si pochutnal na pizze za 12 eur. A že prý v tom máme všichni jasno. Jenže nemáme.
Letos jsme vyrazili s rodinou na pár dní do Tatranské Lomnice. Přírodu musím pochválit – to se nedá jinak. Hory jsou krásné, výhledy dechberoucí, a když se trefíte do počasí, není co řešit. Ale jakmile člověk opustí turistickou stezku a zamíří třeba jen do samoobsluhy, realita už tak pohledná není.
V místním obchodě nás přivítaly prázdné regály. A když říkám prázdné, nemyslím tím, že zrovna došel oblíbený jogurt. Myslím tím opravdový návrat do dob covidu – gumové rohlíky, jeden druh salámu, sýry ve stavu, kdy si nejste jistí, jestli je to už na zahození, nebo jestli se to v Tatrách prostě takhle prodává. Chtěli jsme si koupit známou slovenskou specialitu Tatra Tea jako suvenýr – no, našli jsme dva kusy. Schované někde pod pultem.
U pokladny nikdo. Museli jsme zvonit na zvonek přidělaný k pultu. Když konečně někdo dorazil, dozvěděli jsme se, že nefunguje platba kartou. V roce 2025. V turistickém centru. Přiznám se, že jsem se v duchu ptal sám sebe, jestli jsme se náhodou neocitli ve slovenské verzi dokumentu Retro ČS.
Chápu, že Tatry nejsou Vídeň, ale přece jen bych čekal, že za posledních dvacet let už se služby trochu posunou. Jenže ne. Kvalita ubytování je nevyrovnaná, nabídka restaurací omezená, a když už narazíte na něco zajímavého, stejně vám to kazí podivně laxní přístup personálu.
Oproti tomu Krkonoše – ano, jsou drahé. Ano, smažený sýr za 390 korun je přepálený. Ale aspoň víte, že máte z čeho vybírat. Jídlo vám většinou přinesou s úsměvem, kartou zaplatíte bez problémů, a když si večer chcete zajít na víno, není to dobrodružná výprava.
Nechci Tatry hanit. Jsou nádherné, tiché, mají své kouzlo. Ale když někdo říká, že jsou lepší než Krkonoše jen proto, že je tam levněji, měl by si nejdřív prohlédnout ten obchod se dvěma druhy pečiva a pokladnou na zavolání. Třeba pak zjistí, že „levněji“ má i svou cenu.
